Loutkové divadlo Ljubljana uvede na letošním ročníku festivalu Mateřinka inscenaci Myšák Julián. Inscenace vznikla podle oceňované obrázkové knihy britského autora Joea Todd-Stantona a zve diváky do poetického světa, kde se navzdory všem očekáváním může zrodit neobvyklé přátelství mezi myšákem a liškou. O inspiračních zdrojích, výzvách inscenace beze slov i o specifikách tvorby pro nejmenší se rozpovídala režisérka inscenace Asja Kahrimanović.
Co vás na této konkrétní knize zaujalo natolik, že jste si nakonec vybrala jako předlohu pro svou inscenaci?
Nejvíc mě zaujalo, že tahle obrázková knížka mluví o samotě v pozitivním smyslu. Až příliš často chybně zaměňujeme samotou za osamělost. Ten malý myšák z knížky není osamělý, užívá si to, že může být sám. Přišlo mi, že je nesmírně důležité říct dětem, že někdy samotu potřebujeme úplně stejně, jako jindy potřebujeme společnost. A že tak je to naprosto v pořádku.
Jaké výzvy v sobě obsahuje něco tak specifického, jako je divadelní adaptace obrázkové knížky beze slov?
Myšák Julián je můj režijní debut, takže bylo velmi zajímavé být na té druhé straně. Společně s tvůrčím týmem jsme se rozhodli převést obrázkovou knihu na jeviště také beze slov, takže velká část mé režijní energie směřovala k tomu, jak příběh vyprávět vizuálně a prostřednictvím situační komiky, nikoli pomocí textu.
Jak probíhal proces zkoušení?
Ještě před začátkem zkoušek jsme s dramaturgem připravili hrubou verzi scénáře. Obrázková kniha sama o sobě ale neposkytovala dostatek materiálu na třicetiminutové představení, takže jsme museli doplnit zejména spojovací scény. Důležitou součástí procesu byla také spolupráce s výtvarníkem a hudebníky…a samozřejmě samotné zkoušení. Hledání různých situací, hledání nejvhodnějšího způsobu animace konkrétních typů loutek, ověřování, kde režijní koncept funguje a kde je potřeba něco změnit. A významný vliv na výslednou podobu inscenace měli samozřejmě i sami herci.
Na výtvarné koncepci inscenace jste spolupracovala s výtvarníkem Jurem Engelsbergerem. Jak vám tenhle tandem fungoval?
V současném slovinském loutkovém divadle bývají animátoři jen zřídka skrytí. V tomto případě mi ale přišlo zásadní, aby se do popředí dostal silný loutkový vizuál spíš než člověk-loutkář. Stejně tak, jako to pro mě byla první režijní zkušenost, pro Jureho to byla první zkušenost s návrhem loutek. A myslím, že odvedl skvělou práci. Našli jsme skvělou symbiózu mezi mými zkušenostmi s animací a jeho výtvarným talentem. To je samozřejmě klíčové, protože loutka není jako socha, v rukou animátora se musí proměnit v živou bytost. A proto je důležité, aby ji jako takovou výtvarník formoval už od samého počátku.
Je něco, na co jste v inscenaci obzvlášť pyšná?
Asi na to, jak se nám podařilo vytvořit ten „žvatlací jazyk“ a na vizuální stránku inscenace, která vychází z knihy. Myslím, že jsme vytvořili inscenaci, která odráží mou vlastní povahu – je divoká a zároveň něžná.
Myšák Julián je určený dětem od tří let. V čem jsou podle vás specifika tvorby pro takhle mladé publikum?
Je to oblast, která podle mě vyžaduje výrazně jiné věci než divadlo pro dospělé. Divadlo pro děti je určeno publiku, které se rychle vyvíjí a dospívá. A proto je nesmírně důležité, jaká témata a jakým způsobem dané věkové skupině zprostředkováváme a jaký vliv na to mají poznatky vývojové psychologie. Tvůrci v divadle pro děti nesou obrovskou odpovědnost, protože mají na své publikum zásadní vliv, který se pak v divadle pro dospělé postupně ztrácí.
Jak obvykle děti na představení reagují? Liší se nějak reakce v různých prostředích?
Zatím jsme se setkali s mimořádně pozitivní odezvou jak od diváků, tak od odborné veřejnosti, což mě nesmírně těší. Děti si představení užívají, hrají si, vnímají jeho rytmus a děj. Fandí Juliánovi a radují se z jeho vítězství, a to pak zpětně naplňuje radostí i mě.
Je vůbec potřeba, aby divadlo pro děti promlouvalo i k dospělým?
Rozhodně. Klíčové je si uvědomit, že velkou část publika na dětském představení tvoří dospělí – rodiče, učitelé – a že i pro ně musí být inscenace zajímavá. Je proto dobré do představení ukrýt význam, vtip nebo drobný detail, který dětem třeba unikne, ale dospělí si ho všimnou a ocení ho.
Na jakých dalších divadelních projektech nyní pracujete či je plánujete?
Stále jezdím na zájezdy s inscenací Somewhere Else v režii Tina Grabnara. Je to nádherná inscenace, která pro děti citlivě otevírá téma války. Zároveň momentálně zkouším muzikál Sněhová královna a samozřejmě přemýšlím i o svém dalším režijním projektu.
Foto: Roman Dobeš
