Mechový kobercový palouček. Strom. Záhadná stanoviště se smetáky nebo napařováky. A dvě usmívající se herečky. Takový je začátek inscenace Chramst, která vznikla pod hlavičkou Studia Damúza a v prvních řadách vítá na travnatých polštářcích už i batolata. Během pětatřiceti minut se divákům ukáže přírodní svět, kde se letmo potkává několik různých zvířat. Tvorové odlišní ve zvucích i pohybech mají stejný cíl – přežít. Tedy rozmnožit se, vyvinout se a hlavně se najíst. Chramst!
Mirka Bělohlávková a Diana Čičmanová jsou velice soustředěné a sehrané performerky. Jakožto hybatelky přírodních dějů působí vlídným dojmem a vytváří hravou atmosféru a bezpečné prostředí. Opatrně avšak se zápalem interagují s dětmi, které jim jejich pečlivou snahu oplácí úsměvem. Kromě poklidné reprodukované hudby zní výsekem zahrady přísné minimum slov a neotřelé vydávání zvířecích zvuků.
Harmonické náladě lehce odporuje nejednotná estetika, která kloubí konvenční figurativní loutky denních opeřenců nebo veverky a nápaditějšího ježka či motýla. Ježkovy bodliny z celé říše vynikají, neboť jsou tvořeny kartáčem na čištění. Ostatní loutky však stejně vynalézavě řešeny nejsou. Podobně je v terénu vymyšlený působivý princip s napařováky, které se otevírají jako poupata květin a zbytek jednodušších rostlin svou komplexností převyšují. Jedno z přírodních stanovišť zůstane také nevysvětlitelně nevyužito – naštěstí je ale k dispozici pro děti v rámci herny následující po představení.
Chramst pro mě znamenal mile strávený čas, kdy jsem mohla sledovat nadšené reakce dětí na světýlka, hebkou loutku sovy nebo dlouhý housenčí výměšek. Děti se velice organicky zapojovaly a přitakávaly veselému tempu hereček. Velice povedenou aktivitou s především malými diváky bylo házení látkových rostlinných chuchvalců zpět do prostoru, zatímco je performerky vyhazovaly ven. Také cením, že se tvůrci soustředili výhradně na přírodní cykly a zbytečně nedávali zvířátkům jména. Jen škoda, že scénografie nebyla konzistnější a celkově malinko odvážnější, protože k tomu měla parádně nakročeno.
Foto: Roman Dobeš
