Divadlo má velikou moc a často toho mnoho nepotřebuje. Divadlu kostek stačí pouze několik geometrických útvarů a fantazie diváků. Finské uskupení KO-KOO-MO zkoumá výhradně dřevěné bloky vytvořené Kaiem Ruohonenem a nekonečné možnosti toho, co lze jejich kombinací znázorňovat.
Performerka, režisérka a autorka Roosa Halme přichází celá v černém k černě prostřenému stolu a ze stejně nenápadné zástěry vytahuje první kvádřík. Představuje obecenstvu materiál jako hlavního hrdinu. Ke kvádříku se přidá nejdřív druhý kvádřík, a pak se postupně objeví také válce, polokoule nebo podlouhlé kvádry s „ocáskem“ připomínající písmeno L. Minimum prostředků, které čítají pouze performerku, reprodukovanou hudbu a opracované dřevo, umožňuje se nevídaně soustředit a objevovat v tvarech zvířata, lidi či místa.
Nejdřív bloky utvoří město i s kostelíčkem. Z jednoho dřívka se pak stane auto, z dalších vlak a dokonce helikoptéra. Rychle se pak transformují na postavičky, slepice, cokoliv – co si Roosa Halme zamane. Nezůstává ale jen u figur, občas postaví i nekonkrétní konfiguraci bloků a zjistí, že s nimi může interagovat – například fouknout a nechat je spadnout. A i takový jednoduchý (ale přitom omamný) princip dokáže diváky pobavit a rozesmát.
Dřívka nevypráví příběhy, netvoří komplexní dramatické situace, jen koexistují v prostoru a veškerá magie se děje v našich představách. Děti v průběhu dvaceti pěti minut vykřikují, co vidí a nezůstávají jen u žiraf a pejsků, ale všimnou si také, že nezřetelné těleso může znázorňovat např. schody – jak vykřikl jeden chlapeček. Roosa Halme také po konci své objektové show vyzve diváky kteréhokoliv věku, aby si sami postavili vlastní stavbu a zbytek hlediště může sdílet, co ve shluku bloků vidí. Jak sama performerka aktivitu uvede, žádná odpověď není správná ani špatná – především jde o tvoření a imaginaci – nejkrásnější potřeby, které je možné u malých i velkých rozvíjet.
Inscenace Divadlo kostek vychovává bystré a vnímavé diváky a odměňuje nás časem a prostorem pro navštívení vlastní fantazie. Neuškodilo by jí odstranit hudební podkres, který zábavná dřívka ani nepotřebují, ale i tak je zářným vzorem divadla, co děti nepodceňuje, ale rozvíjí.
