Hodinová inscenace Čert tě vem je založená na principech kočovných inscenací, ve které se performeři snaží pomocí krátkých scének osvětlit divákům 7 smrtelných hříchů. Tyto scénky předváděli Martin Veliký a Lenka Veliká a to jak skrze loutkoherectví, tak i sami za sebe. Pro jejich výstup vytvořil hudbu na harmoniku Milan Potoček. Velmi očividná byla právě silná stylizace do typu kočovných divadel (mluvou, hudbou i vystupováním).
Performeři hráli dvojí hru. Za typickým dřevěným rámečkem se odehrával hlavní děj (tudíž 7 hříchů) a před ním i mimo něj většinou tvořili jakýsi humorný tandem, ve kterém byl Martin Veliký velikým umělcem Karlem Kumpánem a Lenka Veliká jeho spanilou Elfrídou. Dynamika „šéfa“ a „služebné“, sice byla pochopitelná, ale místy poměrně nedodělaná (pouze se hádali o to, kdo je více na očích divákům).
Zmíněné loutky byly rozmanité a to od klasických marionet po objekty. U hříchu obžerství měla loutka velikou otevírající pusu a umožňovala akci s požíráním obskurně velkých pochutin. Zároveň mi ale u loutek ostatních přišlo opodstatnění jejich využití nedostatečné. Na druhou stranu se většinou hercům podařilo zkušeným vedením vnést loutkám duši a to i bez světelných či kostýmových úprav, které by je nechali za loutkou schované.
Oceňuji přístup, kdy je herec poučující diváky o hříšných činech sám nakonec hříšníkem, a tím nejspíš předává větší ponaučení, než jen říci „Toto nedělej“. Karel Kumpáno je totiž sám pohlcen hříchem pýchy a nakonec „zachráněn“ Elfrídou, tím přichází první moment, kdy se akce hříšných činů přelévá z rámečku úplně ven. Bohužel mi humor v celé inscenaci připadal neadekvátní vzhledem k nízkému věku cílové skupiny (6 let a výše), protože si častokrát zahrával pouze s ožehavými tématy (násilí, milostný život). Věřím, že tyto narážky byly určeny převážně dospělým divákům , ale právě proto nechápu jejich převahu oproti odlehčeným vtipům.
Foto: Roman Dobeš
