Pohybová inscenace Divadla loutek Ostrava přinesla v pátek večer do sálu Naivního divadla obvzlášť veselou atmosféru. Groteskní přehlídka klaunských výstupů Marcipáni v pastelovém světě tří kuchařů nenechala diváky chladné. Smích se ozýval ze všech stran.
Celá klaunérie začala nástupem kuchtíků na scénu. Ti však nepřišli ze zákulisí, přihnali se diváckým vchodem do sálu jako velká voda. Prohlédli si své aktuální publikum, zmateně se dovalili na jeviště a zmizeli za oponou. Sál potemněl a zábava mohla začít. Komické scénky se řetězily jedna za druhou, situační humor samozřejmě nechyběl v žádné z nich. Některé výstupy byly spíš sólové, jiné byly doslova založené na propracované souhře všech tří herců. Každá však obsahovala notnou dávku repetice. To je sice pro klauniádu a grotesku známý a funkční princip, nicméně i dobře osvědčených postupů se divák může přejíst.
Pod zdánlivě nahodilou řadou zábavných příhod se ukrýval velmi jednoduchý narativ: kuchaři chtěli upéct dort. Pro věkovou skupinu starší tří let, pro kterou byla inscenace připravena, je jednoduchá podtextová linka adekvátní. Chytře využitý čas přestavby, při které se zatáhla opona a herci se z jeviště vrátili mezi diváky, dodal prostému příběhu pointu. Kuchaři prosili diváky, aby jim do kouzelného hrnce (ve kterém byl ukrytý mikrofon) řekli, jaké ingredience, ozdoby a barvy by si na dortu přáli. Nápad zapojit publikum do kulinářského řádění byl ale mírně nedomyšlený. Řada z dotázaných diváku do hrnce šeptala, tudíž jim vůbec nebylo rozumnět a atmosféra, kterou do té doby představení drželo opadla.
Oceňuji ale, že na úplném konci představení, kdy se kuchaři konečně dostali k hotovému dortu a začali ho zdobit, znovu zazněly zaznamenané hlasy dětí a připomínaly jejich přání. Počas toho herci na scéně z vyvýšené točny vytvořili něco mezi dortem a kolotočem, na kterém se otáčeli a otáčeli, dokud je zcela nepohltila tma.
Foto: Roman Dobeš
