Michal Drtina je loutkový publicista, festivalový manažer a především opravdový srdcař českého loutkářství. Jeho neúnavná energie spojuje profesionální i amatérské loutkové tvůrce*kyně, publicisty*ky i diváky*čky. Na začátku listopadu se v Praze uskuteční festival Přelet nad loutkářským hnízdem (6. – 9. listopadu 2025), kterému Michal řediteluje s laskavostí, otevřeností a nadhledem. Na co se publikum může těšit na 35. jubilejním ročníku přehlídky? Jak si stojí současné české loutkářství? A jak to letos bude s Cenou Erik?
Pro širší veřejnost představuje loutkové divadlo stále výhradně okrajový formát určený dětskému publiku. Festival Přelet nad loutkářským hnízdem se dlouhodobě snaží tento mýtus vyvrátit svou dramaturgií, která se zaměřuje na to nejlepší, co na české loutkové scéně v uplynulém roce vzniklo a představuje svému diváctvu širokou škálu loutkové tvorby pro všechny věkové kategorie. Jak dnes vnímate misi festivalu? Daří se mu rozšiřovat divácké i tvůrčí obzory?
Směřování festivalu zůstává po 35 letech existence stále aktuální. Festival se etabloval jako klíčová oborová přehlídka, která systematicky bourá stereotypní vnímání loutkového divadla jako výhradně dětské zábavy. Z mého pohledu se mu to daří, a to především výběrem, který zahrnuje široké spektrum inscenací – od tradičních pohádek pro nejmenší diváky přes rodinná představení až po experimentální produkce určené výhradně dospělému publiku. Festival je otevřen nejen statutárním divadlům, ale i nezávislým skupinám a amatérským souborům. A právě tato otevřenost vytváří jedinečnou platformu, kde se setkává etablovaná tvorba s progresivními experimenty mladých tvůrců. Festival tak vytváří prostor, ve kterém se prezentují nové formy a přístupy ovlivňující celý obor.
Festival rozšiřuje divácké obzory tím, že představuje loutkové divadlo v celé jeho šíři – od klasických marionet přes objektové divadlo až po multimediální inscenace. Letos se v průběhu festivalu uskuteční kolokvium s mezinárodní účastí věnované současnému loutkářství a jeho vztahu k publiku. Jde o již tradiční součást festivalu, protože teoretické reflexe jsou pro rozvoj oboru velice důležité.
Jak si podle vás momentálně stojí česká loutková scéna? Jaké trendy se v loutkové tvorbě objevují a jakým tvůrčím směrem se vydává současná mladá loutkářská generace?
Česká loutková scéna prochází obdobím hledání nových cest. České loutkové divadlo existuje v obrovské šíři, s velkým množstvím aktivních souborů, jednotlivých loutkářů a loutkářek, systémem postupových přehlídek, vzděláváním amatérů i profesionálů. Tato infrastruktura vytváří stabilní zázemí pro rozvoj oboru, ve kterém se projevuje žánrová a tematická diverzifikace. Loutkové divadlo se stále více otevírá dospělému publiku. Vznikají inscenace zpracovávající vážná společenská témata, politickou satiru, existenciální otázky. Projevují se mezioborové přesahy a hybridní formy. Současní tvůrci experimentují s propojováním loutek s jinými divadelními formami. Kombinují tradiční loutkářské techniky s projekcemi, interaktivními prvky a novými materiály, aniž by ztratili řemeslnou podstatu loutkového divadla. V neposlední řadě loutkové divadlo opouští tradiční divadelní prostory a hledá nové způsoby prezentace. Zejména mladá loutkářská generace se vyznačuje několika charakteristikami: respektuje tradici, ale nebojí se jí radikálně přetvářet, pracuje často v malých kolektivech a nezávislých skupinách, častěji propojuje loutkové divadlo s performancí, tancem a vizuálním uměním, experimentuje s formou, ale dbá na komunikativnost a diváckou přístupnost, reflektuje aktuální společenská témata (ekologie, digitalizace, sociální otázky).
Po třech letech festival opustil prostory bývalého vršovického kina Vzlet. První dva dny festivalu se letos nově odehrají v divadle Alfred ve dvoře. Jaké nové kontexty festivalu přináší spolupráce s různými pražskými kulturními institucemi? Co do letošního ročníku vnese právě Alfred ve dvoře?
Alfred ve dvoře je experimentální divadlo nového typu, které nemá svůj vlastní herecký soubor ani stálý repertoár, své prostory propůjčuje různým uměleckým souborům, které přesahují rámec běžného divadla zejména z oblasti nonverbálního, pohybového a vizuálního divadla, což skvěle koresponduje s progresivní částí festivalové dramaturgie. Dalo by se říct, že prostor Alfreda ve dvoře vytváří zcela přirozeně dialog mezi tradicí a experimentem. Také jde o respektovanou instituci s mezinárodním renomé, což zvyšuje prestiž festivalu.
Předávání Ceny Erik se po krátké odmlce opět vrátilo zpátky do programu festivalu. Co motivovalo toto rozhodnutí? Jaký je vlastně vztah této ankety a festivalu?
Cena Erik je udělována za nejinspirativnější inscenaci uplynulé sezony na základě hlasování oslovených odborníků a odbornic. Ocenění je udělováno od roku 1991. Až do roku 1995 byly oceňovány jednotlivé osobnosti profesionálního i amatérského loutkového divadla. Od roku 1997 je cena Erik udělována za nejinspirativnější inscenaci uplynulé sezony. Cena má tedy dlouhou tradici a vysokou prestiž v loutkářské komunitě, ale nejedná se o cenu festivalu. Mnoho let jsme se potýkali s tím, že si lidé spojovali cenu pouze s festivalem, jelikož byla udělována na jeho konci. Následně jsme chtěli spojit cenu s oslavu zápisu českého loutkářství na reprezentativní seznam UNESCO, ale zájem médií byl zcela minimální a cenu jsme letos vrátili opět do rámce Přeletu, ale ne na jeho konec, ale na sobotu a věříme, že se nám podaří přilákat zájem médií a tím i prestiž této oborové ceny.
Program letošního jubilejního ročníku praská ve švech a kromě rozmanitých inscenací nabízí i bohatý doprovodný program pro dětské i dospělé diváctvo. Máte nějaká osobní programová doporučení pro 35. ročník?
Festival Přelet nad loutkářským hnízdem v jubilejním ročníku potvrzuje svou roli jako živá platforma, která nejen mapuje současný stav českého loutkového divadla, ale aktivně formuje jeho budoucnost. Kombinace tradice s experimentem, dětského s dospělým vytváří jedinečnou festivalovou atmosféru, která stojí za zažití v celé své šíři.
Odborné publikum bych rád nalákal na jednotlivé diskusní setkání a následně na výstupy z mezinárodního kolokvia o současném loutkářství a jeho vztahu k publiku. Diskutující z Česka, Slovenska, Chorvatska, Slovinska, Ukrajiny a Velké Británie budou hledat odpovědi na otázku, zda je stále platné klišé, že loutkové divadlo je doménou tvorby pro děti. Doporučuji zejména těm, kdo se zajímají o teoretické a koncepční otázky oboru.
Veřejnost zvu na cokoliv, co dle individuálního vkusu zaujme ve festivalovém programu, ve kterém najdete mnoho adeptů na letošní Cenu Erik. Nevynechal bych na interaktivní výtvarné dílny s dobrodružnou bojovkou procházející útrobami divadla Minor.
Foto: Jakub Hrab
