Sobotní dopoledne patřilo Nebojsovi i bytostem výrazně bojácnějším. Ráno totiž začínal program nejprve ve velkém sále Minoru Nebojsou Malého divadla v Českých Budějovicích, následně pokračoval na malé scéně Akcí Rosomák Naivního divadla Liberec. Ačkoliv jsou to inscenace diametrálně odlišné, téma strachu je zásadní pro obě dvě.
Jihočeský příběh o chlapci, který se ničeho nebojí, je zasazen do činoherně zpracovaného rámce dětí na návštěvě u babičky, které si místo spaní raději vyprávějí strašidelné příběhy. Charaktery jednotlivých holčiček a kluků jsou samozřejmě lehce zveličené (je tu strašpytel, romantička, hypochondrický rozumbrada, fotbalový fanoušek atd.) a jako takové se promítají do jednotlivých příběhů, které se pak zas skládají do jediné velké ságy o Nebojsovi. Romantická dívka tak představí úvodní pasáž, kdy Nebojsa vyrůstá a potká svou milou Andělu, a fotbalový fanoušek publikum provede tou částí příběhu, kdy Nebojsa přespává na strašidelném hradě. Zrovna příběh strašidelného hradu patří k těm nejzábavnějším, protože je prokládán fotbalovou terminologií a přirovnání úkolu vydržet po tři noci na zakletém hradě k fotbalovému mači je originální a vtipné. Na téhle scéně je také dobře znát celkový laskavý přístup tvůrců k námětu: duchové jsou podáni v zásadě jako milí trumberové nucení vykonávat práci, která jim příliš nevyhovuje. Samotná linie o Nebojsovi je pak maňásková: rychlá, svěží rakvičkárna.
Epizodičnost příběhu poskytuje inscenaci jasné členění a jednotlivým pasážím i různé variace vypravěčských přístupů, zároveň vyhovuje možnostem čtyřletých diváků. Jednotlivé příběhy jsou krátké, výrazné a v zásadě uzavřené, a tak v činoherních spojovácích mohou děti na chvíli vydechnout, aby byla jejich pozornost vzápětí znovu nastartována novým vyprávěním. Starší, či dospělý divák by možná uvítal inscenaci po formální stránce trochu sevřenější, celkový rámec úspornější, omezený jen na to nejnutnější, protože po úvodním představení situace a charakterů dětí už rámec nenabízí mnoho. Pro diváky od čtyř let je však zvolená forma naprosto ideální. Režisér Peter Varga společně s výtvarnicí Barborou Hubenou navíc inscenaci vtiskli svůj osobitý smysl pro humor, který funguje napříč generacemi.
Akce Rosomák Naivního divadla následovala hned za Nebojsou. Jedná se o komorní inscenaci režisérky Johany Bártové, která spolupracovala s loutkářským dream teamem: Vít Peřina (dramaturgie), Robert Smolík (výprava) a Jakub Šulík (hudba). Výsledkem je na pohled krásná, atmosférická inscenace se spoustou humoru. Pojednává totiž o chlapečkovi Šimonovi a jeho tatínkovi, kteří přijíždějí kempovat do lesa, ačkoliv jsou to městští lidé a o přírodě vědí jen to, co jim řekne aplikace Zálesák. V příběhu samozřejmě vystupují zvířátka: vševědoucí liška, hyperaktivní rejsek a rozvážný urzoun a také krtci pařmeni, králík a samozřejmě nabručený rosomák (všechna v podobě dřevěných manekýnů, jen rosomák je kostýmová loutka). Hlavní postavou je ale právě chlapec Šimon, skrze kterého se odvíjí příběh o vztahu otce a syna, o nutnosti komunikace a otevřenosti. Například problém s protivným králíkem, který se nechce podělit o mrkev, zvířátka řeší krádeží. Teprve chlapeček králíka prostě poprosí. Příběh se tak maskuje za honbu za lektvarem proti rosomákům, ve skutečnosti je ale honbou za vyslyšením.
Ačkoliv strach v Akci Rosomák není hlavním tématem, motivicky se objevuje poměrně významně. Otec se synem mají v cizím prostředí lesa strach z neznámého, chlapec pak při překonávání překážek musí své strachy překonávat. A zásadní také je, že strach je v Akci Rosomák zobrazen jako prvotní emoce před poznáním. Není zde charakterovou vlastností, není démonizován ani představován jako něco nízkého či hloupého, dokonce ani jako něco, čeho je třeba se okamžitě zbavit. Strach je přirozený a odejít může už třeba jen tím, že spolu budeme mluvit. Od tvůrců je to nesmírně cenné, nebanální sdělení, které v divadle pro malé děti zastoupení příliš nemá.
To, co měly obě inscenace společné, tak bylo laskavé, ale nesentimentální poselství. Nebojsa poprvé pocítí strach až s narozením syna, který je taktéž neohrožený a už v peřince se vrhá z výšek po hlavě dolů. Chlapec v Akci Rosomák zjistí, že rosomák je protivný, protože ho něco bolí, a pomůže mu. Na závěr ještě konečně naváže vztah se svým tatínkem. Obě sdělení jsou navíc zabaleny do více než uspokojivé inscenační peřinky.
