Milí přátelé loutkového divadla, na své cestě různými divadly jsem shodou okolností potkal loutkové Divadlo DRAK. V jeho tvorbě se mi otevřely dveře k druhu divadla, o němž jsem nabyl přesvědčení, že je uměním zvláště pozoruhodným, a protože se nezastaví před žádnými novými podněty, je neustále živé, inspirativní a současně hrdé na své slavné, respektované kořeny. Rád jsem se mu roky věnoval naplno. Zvu vás na Rok loutkového divadla a věřím, že společně prožijeme řadu zajímavých a inspirativních setkání.
Váš prof. Miloslav Klíma
Každá lidská dovednost, hledání a zaujatá činnost se v čase přirozeně, plynule vyvíjí a někdy i dramaticky proměňuje. Občas sama touží zastavit se, ohledat své kořeny, prazáklady, výchozí inspirace, ze kterých vznikala, aby inspirovaně žila dál či svou cestu modifikovala. Kreativní oblasti lidské tvorby mají, díky v mnohém neuchopitelné struktuře, nutkavou potřebu ohlédnout se ke svým kořenům, které jsou pak navzájem respektovány. Vzniká postupně množina kulturního dědictví lidstva, která je nejen bohatstvím, ale především zdrojem inspirací pro tu část, která je živá a mnohdy rozvinutá do pestrého vějíře se společnými kořeny, přičemž se nikdy ve svém rozvoji nezastaví, pokud neztratí vazbu na energii svého zrodu. Patří do celkového procesu nekončícího objevování a poznávání člověka a lidské společnosti na našem světě a světa vůbec. Tím je proces poznání skrze umění přínosný a identický se skutečně objevitelskou vědou.
K desátému výročí zapsání slovenského a českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO připravují loutkáři projekt Rok loutkového divadla, který bude na třiatřiceti místech Česka a Slovenska (doslova od Košic po Cheb) připomínat tuto část divadelního spektra řadou festivalů, přehlídek a jednorázových loutkářských akcí, dále promítáním inspirativních loutkových inscenací, animovaných filmů a televizních pořadů s komentářem, edukačními dílnami, konferencemi a malými výstavami. Tyto aktivity budou v dalším období pokračovat oslavou vzniku časopisu Loutkář, připomenutím založení Loutkářské katedry DAMU a vše vyvrcholí kongresem UNIMA v roce 2029, při kterém bude oslaveno sté výročí založení této mezinárodní organizace v Praze. Loutkáři doprovodí toto kulaté výročí divadelním festivalem a uvažuje se též o uspořádání větší interaktivní výstavy.
Minulost a současnost loutkářství bude právem bohatě připomínána, ale projekt Rok loutkového divadla bude také reflektovat nejnovější trendy, vstup moderních technologií do inscenací, dále tvorbu malých či větších nezávislých souborů, včetně divadelní tvorby ve specifických skupinách a nemocnicích. Obsáhne též výzkumnou a nezávislou tvorbu studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry bábkarskej tvorby Divadelní fakulty VŠMU. V Praze šlo o první vysokoškolské pracoviště tohoto typu na světě a o založení se zasloužily významné osobnosti jako Josef Skupa, Erik Kolár a Jan Malík. Na proměně pražské loutkářské katedry se v průběhu posledního období podíleli Josef Krofta, Petr Matásek, Karel Makonj, Nina Malíková, Markéta Schartová, Jan Schmid, Pavel Kalfus, Alois Tománek a další.
Už od počátku byl ve výtvarné podobě českého i slovenského loutkářství spatřován základní rys této umělecké disciplíny, jak dokládají historické loutky zpracovávané profesionálními řezbáři ve specializovaných oficínách, kde se řemeslo po generace předávalo. Akcent kladený na výtvarnou podobu pak pokračoval i v následné amatérské etapě, kdy měli v nových uměleckých souborech hlavní slovo také výtvarní umělci (Sucharda, Šaloun, Skupa, Trnka ad.). Význam loutkářské scénografie je pak zřejmý i v etapě profesionalizace, kdy bylo na pražské Loutkářské katedře otevřeno speciální scénograficko-technologické pracoviště, které je dodnes jedním z mála takových míst na světě, a řada jeho absolventů zásadně posunula možnosti výtvarného gesta na scéně (Vítek, Matásek, Kalfus, Tománek, Cigánová ad.). Projekt Rok loutkového divadla si právem připomene tvůrce loutkových a animovaných filmů a televizních pořadů s různými druhy loutek, kteří proslavili tuto naši tvorbu po celém světě. Tvůrci jako Jiří Trnka, Jan Švankmajer, Břetislav Pojar, Jiří Barta, Radek Pilař a další jsou dodnes uznávaní a následovaní.
Cílem projektu je připomenout publiku jedinečnost významu českého a slovenského loutkového divadla, které zahrnuje několik světových prvenství. V roce 1912 vznikl v Československu první oborový časopis pro loutkové divadlo – Loutkář, který kontinuálně vychází až do této doby. V roce 1929 byla v Praze, z iniciativy českých a slovenských loutkářů, založena mezinárodní loutkářská organizace UNIMA a v roce 1952 byla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze založena Loutkářská katedra. Naposledy v roce 2016 došlo k zapsání tradičního loutkářství našich zemí na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tyto důležité momenty z historie i nedávné minulosti dokládají živost tradičního českého a slovenského loutkářství. Realizaci projektu spolu s iniciátory (Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, Spolek pro podporu tradic loutkářství) organizačně zajišťuje České loutkářské centrum, zapsaný ústav, časopis Loutkář, České centrum UNIMA a Slovenské centrum UNIMA.
Více o projektu najdete na www.rokloutkovehodivadla.cz
