Divadlo pro děti v nejútlejším věku od nuly do šesti let (v mezinárodním kontextu označované jako Theatre for Early Years či v domácím prostředí jako batolárium) prošlo v posledním dvacetiletí zásadní proměnou. Z původně okrajového tvůrčího pokusu se vyvinulo v svébytný, esteticky vyhraněný žánr, který v současnosti představuje jedno z nejodvážnějších polí divadelního experimentu a performativity. Právě v Banskobystrickém Bábkovém divadle na Rázcestí se u příležitosti festivalu Bábkarská Bystrica mini setkali zástupci klíčových nezávislých i zřizovaných scén a organizací z České republiky, Slovenska a Polska. Jejich cílem je založit středoevropskou platformu, která propojí rozdrobený tvůrčí potenciál regionu a poskytne tomuto žánru stálý odborný i organizační rámec.
Geneze žánru a aktéři středoevropského partnerství
Proces formování oboru probíhal v jednotlivých zemích s různou dynamikou, avšak se společným tvůrčím jmenovatelem. Na Slovensku stálo u zrodu tvorby pro batolata v roce 2011 Bábkové divadlo na Rázcestí v Banské Bystrici. Na nezávislé scéně se tomuto žánru dlouhodobě a systematicky věnuje uskupení Odivo (reprezentované Majkou Danadovou a Monikou Kováčovou), jehož inscenace jako Aero či Kozmos úspěšně redefinují hranice fyzického a objektového divadla pro nejmladší.
V České republice iniciovalo první batolecí inscenaci Batosnění v roce 2014 pražské Studio Damúza. Damúza následně vytvořila komplexní ekosystém zahrnující multižánrový festival Kuk a v roce 2023 otevřela prostor KUK – první celoročně fungující stálou scénu specializovanou výhradně na věkovou kategorii od 10 měsíců do 3 let.
Polskou stranu reprezentuje poznaňská Art Fraction Foundation (v čele s Barbarou Małeckou), jež pořádá mezinárodní Early Years Festival a disponuje dvacetiletou tradicí oboru v Polsku (spjatou mimo jiné s průkopnickým Teatrem Atofri či tvorbou režisérky Alicje Morawské-Rubczak).
Prvotní myšlenka na společnou síť vznikla už před lety během polského zájezdu s inscenací Aero. Intenzivní odborný dialog oživený v posledním roce z polské iniciativy nyní vyústil v rozhodnutí dát partnerství stálou strukturu a propojit české Studio Damuza, slovenské BDNR a Odivo s polskou Art Fraction Foundation do jednoho koordinačního celku.
Strukturální limity, ekonomika komornosti a potřeba mikro-sítě
Zakladatelé platformy reagují na specifické výzvy, které plynou z estetických i provozních nároků tvorby pro věkovou skupinu 0–6 let. Představení pro nejmenší diváky ze své podstaty vyžadují intimitu, komorní prostor a omezenou diváckou kapacitu (zpravidla do 50 osob včetně dospělého doprovodu), aby nebylo narušeno bezpečí a estetické vnímání dítěte. Tato komornost však naráží na ekonomickou realitu:
- Neudržitelnost soběstačnosti: Produkční náklady na kvalitní inscenaci (autorský tým, scénografie, zkoušení) jsou srovnatelné s inscenacemi pro dospělé, avšak nízký počet míst v hledišti a snaha udržet vstupné cenově dostupné pro mladé rodiny znemožňují pokrytí nákladů z tržeb.
- Nedokonalost grantových systémů: Dotační mechanismy často mechanicky upřednostňují kvantitativní ukazatele (počet odehraných představení či diváků), což tvůrce batolárií systémově znevýhodňuje.
- Limity globálních asociací: Přestože existuje celosvětová síť Small Size Network (sdružující přes 100 členů v rámci ASITEJ), její globální rozptyl komplikuje operativní výměnu. Vzorem pro náš středoevropský prostor se tak staly funkční regionální mikro-sítě, jako je jihoamerická Red Vincular.
Platforma má tvůrcům poskytnout silnější kolektivní hlas při vyjednávání se sponzory, politiky i grantovými institucemi.
Umělecké vize: Koprodukce, výzkum a udržitelná mobilita
Odborný přínos platformy spočívá v přechodu od jednorázových festivalových setkání k trvalé tvůrčí a intelektuální výměně. Mezi hlavní cesty naplňování těchto cílů patří:
- Sdílení know-how a propojování s akademickým prostředím: Zatímco v Polsku chybí zájem akademického prostředí, na Slovensku vzniká unikátní propojení s výzkumem na VŠMU (včetně bakalářských a diplomových prací či iniciativy Labiatko na Divadelní fakultě). Platforma umožní přenos těchto teoretických i praktických poznatků napříč hranicemi.
- Koprodukční projekty: Síť navazuje na konkrétní umělecké počiny, jako je aktuální koprodukční inscenace TOTO! / Lovkyně a Zberači, a plánuje další společné tvůrčí rezidence i režijní pohostinské režie (např. hostování režisérky Alicje Morawské-Rubczak v ČR a SR).
- Ekologicky a finančně udržitelný touring: Propojení tří zemí umožní koordinovat zájezdy mimoevropských souborů (např. z Asie či Latinské Ameriky), které díky návazným reprízám v ČR, SR a Polsku odehrají ucelená turné, což snižuje ekonomickou i ekologickou zátěž.
- Zviditelnění v mezinárodním kontextu: Platforma posílí reprezentaci středoevropského divadla v globálních strukturách, kde například Slovensko dosud nemělo přímé zastoupení.
Propojením české, slovenské a polské zkušenosti vzniká stabilní základna pro žánr, který již není pouhou zábavou pro děti, ale hlubokým participativním zážitkem zakládajícím vztah nejmladší generace k umění a kultuře.
