Koryu Nishikawa V. je japonský loutkář již pátý svého rodu, který udržuje rodinnou techniku zvanou kuruma ningyo stále živou. Se svou společností cestuje po světě, hraje pro rozmanitá publika, pořádá kurzy a seznamuje diváky s japonskou loutkářskou tradicí.
Divadelní společnost Hachioji Kuruma Ningyo je známá svou rodinnou technikou kuruma ningyo. Mohl byste tuto techniku krátce popsat?
Hachijo Kuruma Ningyo hraje formu loutkového divadla, kterou vytvořil první Koryu Nishikawa kolem konce období Edo. Nazývá se kuruma ningyo, protože loutkář sedí na malé stoličce s kolečky – „rokuro kuruma“, a ovládá loutku – „ningyo“. Tím, že je k vedení loutky potřeba jen jeden loutkář, se odlišuje kuruma ningyo od divadla bunraku, kde jednu loutku animují hned tři loutkáři. Tento vztah „jeden na jednoho“ je velmi flexibilní a působí realisticky, jelikož se loutka pohybuje souběžně s loutkářem, jsou propojeni. Hlavou loutky pohybuje loutkář pomocí její levé ruky, které se říká „yunde“. Na ní je umístěný zdvižný mechanismus, který se může uvázat i k loutkářovu zápěstí. Pravá ruka loutky se pak pohybuje současně s pravou rukou loutkáře. Chodidla loutkář kontroluje a ovládá tak, že prsty u nohou přidržuje háček přilepený k patě loutky. Box na sezení má tři kolečka – vepředu dvě a vzadu jedno. Zadní kolo je širší než dvě přední, takže když loutkář přenese váhu na zadní kolo, může snadno měnit směr pohybu. Díky tomu se může loutka procházet, tančit i skákat volně po jevišti.
Jak se stavíte k udržování rodinné tradice? Prochází vaše technika průběhem let nějakou aktualizací?
Koryu Nikishiwa Troupe pokračuje v tradici z Edo období a souběžně s tím stále hledá nové směry a inovace. Tak si zachovává vlastní esenci souboru, a přitom tvoří vystoupení živá a kreativní. Kuruma Ningyo byla v roce 1962 jmenována tokijskou vládou jako nehmotné kulturní dědictví. Později v roce 1996 byla vládou zaznamenána jako nehmotný lidový kulturní majetek, takže je s Japonskem velmi spjata. Ale představení nejsou limitována pouze na prostředí Japonska. Naopak byla s nadšením přijata v řadě cizích zemích.
Víte o souborech (japonských i zahraničních), které praktikují vaši techniku, hlásí se vám?
Vím, ale jen o Tomu Lee. (Tom Lee je původem korejský loutkář, který se v roce 2005 v rámci grantového programu NEA/TCG Career Development zabýval několik měsíců studiem japonské kultury loutkového divadla. Zde se seznámil s Koryu Nishikawa V. Společně pak založili loutkové divadlo Shank’s Mare, kde hrají technikou kuruma ningyo. pozn. red.)
Na festivalu jste uvedl Tanec Sanbaso, který má silně rituální charakter. Je součástí každého vašeho představení? Jaký má pro vás význam?
Tento radostný tanec nevypráví konkrétní příběh, je poděkováním bohům a modlitbou pro dobrou úrodu. Sanbaso je vždy hrán na začátku tradičních divadelních představení jako No a Kabuki s cílem očistit jeviště pro zbytek vystoupení. Akce tanečníků představuje pozůstatky starověkých náboženských rituálů, ve kterých byli bohové žádáni o zajištění úspěšné sklizně a lovu. V první části tance loutky dupají po jevišti, aby vyhnaly zlé duchy. V části druhé jsou vítáni bohové a loutky s nimi radostně tančí na právě očištěné scéně. Tehdy hrají loutkáři na bicí nástroj nazývaný „suzu“, což je takový „strom“ z malých zvonků připevněných na dřevěné tyči.
Foto: http://www.kurumaningyo.com/
