Slovenské nezávislé uskupení Odivo má na repertoáru řadu velmi rozdílných inscenací, které nespojuje cílová skupina diváctva (Odivo hraje pro děti i dospělé) ani jednolitý inscenační styl. Co je jim všem vlastní je určitá soustředěnost a snaha systematicky a beze zbytku probádat zvolené téma či divadelní přístupy. A nejinak to bylo u inscenace O vlkovi, ktorý vypadol z knižky, kterou mohli mateřinkoví diváci a divačky vidět ve středu dopoledne.
O vlkovi, ktorý vypadol z knižky je jedna ze čtyř inscenací určených pro dětského diváka na repertoáru Odiva. Zatímco batolária Aero či Kozmos pracují (pochopitelně) více s vizuálními podněty, hudebními a rytmickými impulzy, tělem, pohybem a hravostí, O vlkovi, ktorý vypadol z knižky od počátku slibuje svým divákům plnohodnotný příběh. Základní námět je mile vtipný: bázlivý, trošku uťápnutý vlk jednoho dne vypadne z knihy o dinosaurech. A není divu, pro takového vlka není v knihách příliš bezpečno. Vždyť kolikrát celé dobrodružství končí tím, že mu někdo rozpáře břicho… A tak se celá inscenace postupně odvíjí v duchu hledání nového knižního domova pro jednoho osamělého vlka. Výtvarnice Ivana Macková proto na scéně postavila jakýsi ateliér, místnost plnou drobných výzev ke kreativitě. Je tu šicí stroj, spousta šuplíků s bůhví čím, fixy a barevné spreje, tiskárna, malířský stojan, role papíru a hlavně hodně knih. Loutka vlka střídá dřevěnou 3D podobu s papírovou plošnou (či jen ilustrací) v závislosti na tom, kam se vlk zrovna vrtne – zda do knihy, do zábavného leporela či jestli zrovna pobývá v časoprostoru společně s herci.
Navzdory očekáváním je ale výsledná inscenace spíše meditativním zážitkem než strhující roadstory. V příběhu totiž prakticky chybí konflikt a i tempo inscenace je vcelku poklidné, takže tvůrci diváka spíše provázejí situací a množstvím loutkářských a scénografických možností. Mária Danadová, spoluautorka námětu, režisérka a herečka v jednom, drží čistotu výrazových prostředků a na jevišti se tak objevuje jen to, co souvisí s knihami a papírem. A právě v tom se ukazuje, co je Odivu nejvlastnější – důslednost ve volbě a rozvíjení výrazových prostředků. Motiv putování tak zobrazují otisky vlčích tlapiček, které Mária Danadová razítkuje na odvíjející se papír. Jedno (knižní) dobrodružství projde vlk za pomoci papíru, šablon a foukacích fixů, jiné skrze interaktivní leporelo. Někdy vlk do knihy prostě vejde, jindy se tam musí nakopírovat skrze tiskárnu.
Knižní fantazijní svět Odiva je plný nápadů a je i potěchou pro oko, co ale inscenaci posouvá na zcela jinou úroveň je živě hraný hudební podkres Lukáše Kubičiny. A je škoda, že je jeho zvukařsko-osvětlovačský pultík umístěn stranou všeho dění, takřka mimo zorné pole diváků. Jistě, obvykle je dobré umístit technické složky představení tak, aby příliš nerušily. Na druhou stranu ale není zcela běžné, aby se na kytaru hrálo pěničkou na mléko a jinými roztodivnými předměty. Hudba v inscenaci je navíc zcela suverénní, bez uměleckých kompromisů. Takže ta část publika, která ke zvukařskému pultíku nedohlédla, si klidně mohla myslet, že se jedná o záznam a nikoliv o živé (a ještě zábavné) hraní.
O vlkovi, ktorý vypadol z knižky je další unikátní součástí pestré palety repertoáru Odiva. Je to inscenace klidná až zenová. Inscenace, z níž čiší láska ke knihám a čtení, a inscenace, která laskavě zachází s postavou, jež od autorů obvykle dostává spíš naloženo. Možná není až tak dramatická, ale kdo by se občas nechtěl nechat uchlácholit představou, že všichni na sebe můžou být hodní, pomáhat si a listovat společně třeba zrovna atlasem dinosaurů.
Foto: Roman Dobeš
