Tereza Jordanová

12 / 06 / 2025

Inscenace Divadla b vychází z předlohy Dobrodružství pavouka Čendy (Pavel Čech). Kniha vypráví příběh pavouka Čendy a jeho kamarádky – kukačky ze starých pendlovek. Jejich soužití v opuštěném starém domě zpestřuje řada nečekaných dobrodružství.

Představení nabídlo dvě příběhové linky. První linka uvádí diváka do děje, ukazuje novomanželský pár, který k svatbě obdržel darem pendlovky s dřevěnou kukačkou. Následně se rodina rozrůstá a postupně se zde objevují postavy dětí i prarodičů. Nicméně tato část inscenace není natolik rozvinutá, aby se dala prohlásit za funkční samu o sobě. Působí tak spíš jako rychlý a do velké míry zjednodušený způsob, jak divákům nastínit cestu pendlovek k rodině a později k pavoučímu hrdinovi. Navíc jsou herecké rozdíly mezi jednotlivými postavami vcelku sporé, a tak se od sebe např. dědeček, otec a syn příliš neliší. Jelikož se žádná z postav náležejících k této části už znovu v inscenaci neobjevuje, nejsem si jistá nutností jejich přítomnosti a věřím, že cesta pendlovek až k pavouku Čendovi by se dala ztvárnit jednodušeji a rychleji. Představení totiž bylo místy zdlouhavé a ztrácelo pozornost dětí.

Druhá linka sleduje Čendu a kukačku. Pavouk se zálibou v opravování starých hodin je zajímavým a určitě nepříliš častým hrdinou. Přesto ani tady nemůžu říct, že by se Čenda, kukačka a jejich dobrodružství zvlášť vymykali a nabízeli divákům něco nového či nějaké překvapení. Stejně tak estetický rámec, který tvůrci pro svou inscenaci vybrali, není zvlášť nápaditý. Loutky, celá scénografie, hudební a zvukový podkres působí mírně amatérským dojmem (zejména předehrané ruchy) a použití instrumentálu z písně Mám styl Čendy mi přišlo jako samoúčelný vtip, jehož jedinou spojitostí s inscenací je jméno Čenda.

Přesto oceňuji některé scénografické prvky. Např. domek, který se dětem otevírá doslova ze všech možných stran. Rozdělení pavouka mezi tři různě velké loutky, stejně tak rozdělení pendlovek na malé, které jsou zásadní v první příběhové lince a velké, které zabírají celou jednu stěnu domu. Stejně tak oceňuji interakci s dětmi a snahu od samého začátku je osmělit, a vytvořit tak pro ně příjemné prostředí. To vnímám jako důležitý faktor jak pro tvůrce, tak pro diváky.

Inscenace byla zcela jistě přístupná a srozumitelná pro dětské publikum. Na druhou stranu srozumitelnost a přílišná zjednodušenost nejsou jedno a totéž.

Foto: Roman Dobeš

Sdílejte tento příběh, vyberte svou platformu!