Začnu provokativní myšlenkou, že jak Prodaná nevěsta, tak Hurvínek podle mě patří v kontextu 21. století spíš do muzea než na jeviště. Pravděpodobně mi v žilách nekoluje ta správná národní hrdost či sentiment. Když se však zbavím vstupního předsudku k oběma těmto fenoménům, musím konstatovat, že se podařilo fúzí Divadla S+H a opery Národního divadla Brno vytvořit inscenaci, která drží pohromadě a dokážu si představit, že její didaktická rovina může být pro malé publikum zábavným způsobem, jak se seznámit s operou i loutkovým divadlem.
Hurvínek prodává nevěstu je vlastně takovým bleskovým průletem libreta Prodané nevěsty, seznámením se s divadelními a operními konvencemi, lidovými zvyklostmi a v neposlední řadě humorem bytostně spjatým s Divadlem S+H, který už nejspíš také patří do školních osnov. A kupodivu tohle všechno na jevišti jako zázrakem nějak funguje. Možná i díky tomu, že celé představení je zarámované situací rušící iluzi divadla, během které herci předstírají, že nic není připravené a Prodanka se nestíhá. Pobíhání operních pěvců a pěvkyň, loutkovodičů a loutkovodiček, loutek a paní inspicientky po jevišti se tím pádem celkem dobře alibisticky ospravedlňuje a dává smysl. Musím vyzdvihnout vodičský a především hlasový výkon Martina Trechy, který animuje a mluví Spejbla a hlasově ztvárňuje také Hurvínka. Energie mu nespadla snad ani na vteřinu.
Samozřejmě mi připadá problematické, že se ani v rámci aktualizační snahy nepodařilo odstranit nevhodné poznámky o ženách. Jenže v tomto ohledu je problematická celá Prodaná nevěsta, takže se obávám, že tady pšenka nepokvete. Zato chmel je na jevišti hojně zastoupen a Hurvínek se ve svém věku o dění v hospodě zajímá až příliš náruživě. A i přesto, že mám pocit, že je celková estetika inscenace pro Gen Alfa dost nepřístupná, děti se nadšeně hnaly během interaktivní části na jeviště, takže je asi pořád Hurvajs se Spejblem dost skibidi.
Foto: Roman Dobeš
