Začátkem tohoto roku prošlo Divadlo Lampion turbulentním obdobím. Po přísném zákazu a následném přísném příkazu premiéry inscenace pro batolata MáMě, po mnoha urážkách uměleckého vedení, souboru a dalších zaměstnanců divadla ze strany kladenské radnice se za Lampion a jeho tvůrce postavila prakticky celá umělecká obec. Jak to v Lampionu vypadá nyní jsem se zeptala „dívky z kosočtverce” Štefánie Šubové. Představení Hlína, kterou letos Lampion odehrál na Mateřince, bylo její vůbec poslední odehrané představení v Divadle Lampion.
Z Lampionu odešlo celé umělecké vedení – tj. umělecký šéf Jan Vejražka a Tereza Karpianus. Nahradil je Jakub Hubert (umělecký šéf) a Tomáš Běhal (dramaturg). Co to pro tebe osobně znamená?
Zásadní změnu. V Lampionu končí jedna etapa. Přerušila se návaznost i dramaturgická kontinuita, která se několik let pracně vytvářela. Vzniká v podstatě nové divadlo s novým souborem i vedením, které zcela jistě bude nucenovydat se jiným směrem. Repertoár se kompletně promění, což vyplývá již z informací na webu Divadla Lampion. Většina hostujících režisérů a tvůrců, kteří v Lampionu dříve pracovali, se rozhodli s ohledem na vzniklou situaci spolupráci ukončit. Mnohé inscenace byly velmi osobní, často na míru a v úzkém dialogu s konkrétními herci. A velká část režisérů si tak nepřeje, aby byla jejich inscenace zcela přeobsazena, protože v takové podobě by ztratila smysl i autenticitu. V Lampionu z bývalého repertoáru zůstane pouze jediná inscenace a to Pračlovíček.
Jak momentálně funguje komunikace mezi vedením Divadla Lampion (tj. um. šéfem, um. ředitelem a dramaturgem) a souborem?
Krátce po kauze kolem uvedení inscenace MáMě se v polovině března uskutečnily individuální pohovory. Od té doby mezi vedením divadla a zaměstnanci Lampionu žádná komunikace neprobíhá – s výjimkou posledních týdnů, které se týkaly především organizačních kroků souvisejících s ukončováním pracovních poměrů. Nové vedení Divadla Lampion se s námi v provozu běžně nesetkává. Tomáše Běhala jsem za jeho dvouměsíční působení zahlédla pouze dvakrát. Ani jsme nebyli seznámeni. S Jakubem Hubertem jsme byli v kontaktu krátce po jeho nástupu, ale poslední dva měsíce jsme se rovněž téměř neviděli. Pokud jde o uměleckého ředitele Michala Maléře, jeho pozice ani kompetence nebyly vedením divadla nikdy uspokojivě vysvětleny. On sám se o to nikdy nepokusil. Mohu jen říct, že v Lampionu nebyl přítomen ani jako divák na představeních, ve kterých jsem účinkovala. Při našem prvním celosouborovém setkání se zmínil o existenci divadla pro batolata – což nás trochu překvapilo, protože právě jedno takové jsme již měli dlouho na repertoáru a chystali jsme nové (právě MáMě). Konkrétní ucelené návrhy vize, podílení se na formování divadla jsme od něj nikdy neslyšeli. Projevy se týkaly maximálně toho, že se máme soustředit na klasické pohádky pro děti od tří do šesti let. Nezneklidňovat, nerozrušovat a hlavně ať je všemu dobře rozumět a dobře to dopadne.
Jak to v tuhle chvíli vypadá se souborem?
Jako první odešlo umělecké vedení Lampionu: Jan Vejražka s Terezou Karpianus, spolu s nimi pak i herečka Kristýna Matěj Dámová a produkční divadla Filip Veselý. V návaznosti na to začali postupně odcházet i další. Do příští sezony tak zůstane pouze jedna herečka a jeden herec. Odchází, nebo byli odejiti, také lidé z dalších profesí napříč divadlem: osvětlovači, garderobiérky i divadelní lektorka. Celkem z Lampionu po kauze MáMě odchází 17 lidí. Jako bývalí členové Lampionu zakládáme Divadlo Máme, které uvede svou první inscenaci Hloupý Honza není blbý už 26. června na Mezinárodním divadelním festivalu Regiony v Hradci Králové. Připravujeme také spolupráci s Antikvariátem Dejvického divadla. Většina z nás ale zatím navazující hereckou práci nemá, podobně jako naši osvětlovači, kterým zkrátka už nebyly prodlouženy smlouvy. Příležitostem pro nově vznikající Divadlo Máme nebo i pro nás osobně, jsme samozřejmě otevřeni a jsme k dispozici skrze platformu Světlo pro Lampion.
Proč ses ty osobně rozhodla odejít?
To by byla spíš delší úvaha o tom, co pro mě vlastně znamená kvalitní divadlo. Kolektiv, bezpečný prostor, možnost společně objevovat a tvořit a také otevírat současná témata. A tohle všechno už současný Lampion nesplňuje. Držet se za každou cenu toho, že budu herečka, nemá smysl, pokud chybí tyhle zásadní věci. Něco konkrétního plánovat je v tuhle chvíli těžké. Rýsuje se lektorská pozice zaměřená na teenagery a již nějakou dobu také pracuji na částečný úvazek na Úřadu Vlády v Odboru rovnosti žen a mužů. A na volné noze jako herečka se pomalu rozkoukávám.
Co bylo pro tebe na kauze kolem inscenace MáMě a všem, co následovalo, tím hlavním bodem zlomu?
Jednoznačné potvrzení, že Divadla Kladno s.r.o. si za svým týmem nestojí. Nebyl zde prostor pro diskuzi nebo řádné argumentování stanoviska jednatele a primátora. Ať už někdo někam telefonoval, nebo ne, rozhodovalo se shora a bez diskuze. Odborný názor nehrál roli. Názor Kladeňáků nehrál roli. Mám dojem, že šlo spíš o ukázku moci a nadřazenosti než o snahu dosáhnout konstruktivní debaty nad více či méně opodstatněnou kritikou naší práce. Místo rozhovoru a hledání východiska přišel nátlak a užití nástrojů, které do kultivovaného prostředí nepatří.
Lampion a kladenská divadla obecně nezažívají podobné zemětřesení poprvé. V čem se právě tohle liší od těch předchozích, že vzbudilo tak velký ohlas?
Většina předchozích otřesů se týkala spíš kladenské činohry. Lampion stál vždy tak trochu stranou pozornosti radnice. Myslím, že i díky tomu mohl růst. Někteří přátelé a bývalí kolegové z činohry říkali, že právě ta soudržnost, kterou jsme v Lampionu měli, jim v předešlých kauzách chyběla. Přitom i předtím si postup radnice vždy vyžádal mediální pozornost a kritický ohlas.
V případě MáMě je situace průzračná. V reakci na několikasekundové video, které měl každý šanci vidět a udělat si vlastní názor, přišlo absurdní nařčení, že inscenace je obscénní a závadná, neboť pohoršujeme děti vagínami. Od vedení divadla přišel okamžitý zákaz a zastavení zkoušení, přičemž samotnou inscenaci předtím nikdo ani neviděl. Inscenace si navíc mimo jiné kladla za cíl vytvořit bezpečný přívětivý prostor pro rodiče s malými dětmi. To je v přímém kontrastu s tím, co bylo následně předmětem kritiky a sporu.
V prvních dnech jsme dostali jasnou, viditelnou a citelnou podporu zvenčí. Teď mám na mysli divadla a umělce napříč celou republikou, ale také naše kladenské diváky. To nám dodalo sílu a jistotu, že má smysl se ozvat a že v tom nejsme sami. Děkujeme za to!
Další vývoj byl v podstatě samovolný. Naším cílem bylo vzdorovat pozitivní cestou. Spíš než negací a burácením. Chtěli jsme ukázat, že za naší prací stojí řada dalších lidí umělců a diváků. Vysvětlovali jsme naše stanoviska. Nesnažili jsme se nálepkovat ani špinit. Paradoxní však je, že sám pan primátor i jednatel divadla svými veřejnými výstupy v médiíchcelou kauzu pomáhali šířit a lidově řečeno tak „přitápěli pod kotlem.“
Jak se projevilo kladenské publikum?
Zareagovalo velmi silně a hned od začátku. A na tomhle místě bych hlavně chtěla říct, že upřímně děkujeme všem, kteří se ozvali, zastali se nás nebo jen sledovali, co se děje. Děkujeme! Za Lampion se totiž postavila jak odborná veřejnost tak i místní obyvatelé. Dostávali jsme mnoho e-mailů od rodičů, učitelů a učitelek a dalších našich diváků, kteří tomu celému nemohli uvěřit. Vznikla řada podpůrných vzkazů, videí, nebo jinak kreativně ztvárněného nesouhlasu s postupem kladenské radnice. Celá situace propojila lidi, kteří možná dříve jednali spíš jednotlivě. Najednou bylo jasné, že nejde jen o divadlo, ale o způsob vedení města a přístup ke kultuře obecně. A z této spontánní občanské reakce vznikla občanská iniciativa. První větší akcí byl Lampionový průvod, kde Kladeňáci začali sbírat podpisy pod petici proti zákrokům primátora vůči kladenské kultuře. Lampionový průvod byl velice povedenou akcí s příjemnou atmosféru. Zdobilo ji i poměrně výrazné zapojení dětí, které měly spontánní projevy do mikrofonu, rozeskandovávaly dav megafonem apod. Bylo to dojemné. Následovaly další protesty a setkání. Dodnes kauza MáMě stále nevyprchala – minulý týden proběhla akce Kladenské dvorky, kde toto téma i po několika měsících stále silně rezonovalo.
Zaregistrovali jste nějakou odezvu i z kladenské radnice?
Účastnili jsme se kladenského zastupitelstva, kde občané vystoupili s dotazy a připomínkami. Ze strany vedení města jsme ale nezaznamenali žádný náznak sebereflexe nebo konstruktivní reakce. Náš pan primátor v podstatě jen pokračoval v nastoleném tónu urážek a šíření polopravd. Opakovaně tvrdí, že nevidí žádný problém a veřejně označuje podporu Lampionu – jak ze strany odborné veřejnosti, tak místních obyvatel – za útok opozice a sluníčkářů. Podobně se vyjádřil i do médií a zcela nemístně se otřel i o bývalé členy činohry. Petice dnes leží na radnici a čeká se na její projednání. Elektronicky i papírově se podařilo sesbírat přes 1000 podpisů. Celá věc tím ale nekončí, téma kultury v Kladně zůstává otevřené a aktivní.
Má současný Lampion nějakou naději na zlepšení poměrů?
Nejen já, ale i ostatní, kdo z Lampionu odešli, si přejeme, aby to jednou bylo divadlo svobodné a nezatížené politickými zájmy. Aby vznikla veřejná kulturní instituce (VKI), jejímž spoluzřizovatelem by byl třeba kraj nebo více měst z regionu a kde by o vedení rozhodovala komise složená z odborníků, nikoliv kamarádíčků. Aby se na všechny pozice jednatelem počínaje vypisovala otevřená výběrová řízení. To je přání. Zda má naději, ukáže jen čas.
Foto: Roman Dobeš
