O pěti lemurech a jejich touze po domovu, o tom vypráví inscenace Ze života lemurů, která se na festivalu Mateřinka předvedla ve studiu Naivního divadla. Trojice performerů se při příchodu diváků potutelně usmívá a nastoluje tak vlídnou atmosféru. Čím déle se smějí, tím více je atmosféra humorně „divná”. Pozornost diváků se pomocí soustředěných pohybů performerů pozvolně přesouvá z obličejů na lemuří loutky, a tak začíná jejich příběh.
Loutky lemurů a jiných postav byly všelijaké. Lemuři nejprve objevovali svět jakožto figurky, připomínající hru šachu, později jako marionety, ale třeba i skrze jejich lemuří ocásky, tetelící se za stolkem.
Performeři vždy hráli vícero rolí, a to občas i naráz, protože kromě lemurů bylo na Madagaskaru (kde se lemuři rozhodli usadit), několik dalších zvířat. Zvláštní atmosféru celé honby za domovem doplňovala i elektro hudba, která mi sice přišla velmi poutavá, ale místy neadekvátní, přehlcující.
Za zmínku rozhodně stojí praktická a minimalistická scénografie: dřevěný víceúčelový stůl, pomocí něhož se dala hrací plocha roztahovat a zužovat. Nebo například stožár, na jehož vrcholu čnělo velké oranžové slunce, posouvající děj dnem po dni kupředu. A právě tento minimalismus se kladně prolnul i do zábavných přestav scén. Herci a herečky ladně přidávali stromky nebo měnili stavbu stolu.
Osobně mne zklamal strohý děj inscenace. Samozřejmě, že jsem nyní na tenkém ledě, protože je inscenace určená menším dětem, které může složitější příběh mást. V tomto případě však mohla z mého pohledu dějová linka více rozvinout. Skromný humor a stejně tak i působivě skromná scénografie však diváka udržely v pozoru.
Foto: Roman Dobeš
