Porota pracovala ve složení: Kateřina Dolenská (předsedkyně), Lenka Dzadíková, Zoja Mikotová, Karel Czech a Jan Matásek.
Vážené dámy, vážení pánové, milé děti,
končí se 28. ročník Mateřinky a tak nezbývá, než shrnout, jaký vlastně byl. Lapidární odpověď by mohla znít, že velice nabitý – v programu se sešly inscenace 18 českých a 7 zahraničních loutkářských souborů a my měli jako porota zhodnotit celkem 17 inscenací zařazených do soutěže. Jaký výběr tedy festivalová dramaturgie nabídla?
Hlavním klíčem se nám jako porotě zdála velká rozmanitost. Vybrané tituly se svými přístupy příliš nedublovaly, ale promlouvaly k nejmenším dětem velice různorodě. Ať už spoléhaly na ilustrativnost, nebo naopak nechávaly velký prostor imaginaci. Ať už přinesly zcela původní náměty, nebo se popasovaly s adaptací známé knižní či filmové předlohy, či odvyprávěly staletími prověřené pohádkové příběhy, byť mnohdy inovované. Mimochodem, poměr oblíbených titulů a autorských novinek se nám zdál sympaticky vyvážený, téměř půl napůl. Nechyběly ale ani hravé inscenace s absentující syžetovou výstavbou, které se nechaly unášet proudem asociací a dopřály dětem zážitek z nespoutané hry.
Co bylo soutěžním inscenacím naopak společné, byla snaha o velice těsnou vazbu s publikem. Často se hrálo v komorních prostorách, ve velké blízkosti k divákem, s jistou mírou interakce. A právě kontakt herců s diváky se nám v našich debatách neustále vracel jako klíčová část divadelního zážitku – a u nejmenších diváčků, kteří se s divadlem setkávají třeba vůbec poprvé, ho považujeme za skutečně velice důležitý. V tomto ohledu bylo inspirativní sledovat, jak různé přístupy ke komunikaci tvůrci volí – od mateřsky vlídné, něžné a laskavé interakce, přes bezprostřední a kamarádské pošťuchování, až po performersky odosobněný přístup, který přesto citlivě reaguje na podněty z publika. Jen zcela výjimečně vystavěli tvůrci mezi sebe a publikum neprodyšnou stěnu.
Stejně tak se ukázalo, že loutky spojují umělce napříč generacemi. Kromě divadelníků zvučných jmen se v programu soutěžním i nesoutěžním objevili tvůrci, kteří stojí teprve na prahu své divadelní dráhy a rozhodně nás naplňuje optimismem, že si pro své umělecké vyjádření zvolili prostředky loutkového divadla. A nebyly to jen divadelní zážitky – celou Mateřinku bedlivě sledovali a analyzovali ve festivalovém zpravodaji posluchači z Katedry alternativního a loutkového divadla z pražské DAMU, jejichž kolegové z kabinetu scénografie nám zase dali na výstavě nahlédnout do tajů studentské řezbářské dílny.
Naším klíčem k udělení cen, které budou za chvíli odtajněny, byla především snaha ocenit odvahu k hledačství a experimentování s tím, jak promlouvat k dnešním dětem. Zároveň jsme se ale snažili upozornit i na umělecky i řemeslně (v tom nejlepším smyslu toho slova) podařené inscenace, v nichž se všechny složky harmonicky doplňují a vytváří bohatý a komplexní zážitek. Za něj i za celý letošní festival moc děkujeme.
Ceny festivalu Mateřinka 2025
Čestné uznání poroty
Roosa Halme, Divadlo Ko-Koo-Mo, Finsko
Marek Doubrava za hudbu k inscenaci Tichohoří Gumák, Divadlo DRAK, Hradec Králové
Berta Doubková za výpravu k inscenaci Červený balónek, Naivní divadlo Liberec
Veronika Svobodová za výpravu k inscenaci Tichohoří Gumák, Divadlo DRAK, Hradec Králové
Mária Danadová za režii inscenace O vlkovi, který vypadl z knížky, Odivo, Banská Bystrica
Antonie Formanová za autorství a herectví v inscenaci Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Divadlo Minor, Praha
Veronika Khomová, Jakub Müller, Petr Štěpánek a Pavel Pfeifer za herectví v inscenaci Červený balónek, Naivní divadlo Liberec
Robert Smolík za autorství a režii inscenace Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Divadlo Minor, Praha
Cena primátora Statutárního města Liberec
Jiří Ondra za režii inscenace Tichohoří Gumák, Divadlo DRAK, Hradec Králové
Cena hejtmana Libereckého kraje
Michaela Homolová za režii inscenace Červený balónek, Naivní divadlo Liberec
Foto: Roman Dobeš
