Divadlo Radost uvede premiéru nové inscenace Píšu ti, píšu…, lyrické mozaiky vycházející z korespondence manželů Jirousových, známé z knihy Ahoj můj miláčku. Inscenace je inspirována dopisy a pohádkami, které Ivan Martin Jirous psal svým dvěma malým dcerám, a nabízí citlivý pohled na každodenní život, lásku a rodičovství v nelehkých životních podmínkách.
Autorka a režisérka inscenace Katarína Aulitisová vytvořila z autentických textů básní a pohádek lyrický příběh o světě, který vzniká navzdory odloučení, nesvobodě a tíživým okolnostem. Příběh přibližuje životní osudy a tvorbu Ivana Martina Jirouse – výrazné osobnosti českého undergroundu, spjaté s hudební skupinou Plastic People of the Universe – v podobě, která je blízká dětskému i dospělému divákovi.
Hudba legendárních Plastic People of the Universe zde zaznívá v jemnější, citlivé podobě díky skladatelce Lucii Chuťkové.
Píšu ti, píšu… ukazuje, že pohádka může vznikat i z obyčejného života, který není vždy jednoduchý. Prostřednictvím dopisů, fantazie a vyprávění se každodennost proměňuje v prostor, kde má místo blízkost, hra a naděje. Inscenace připomíná, že slova mohou překlenout vzdálenost, chránit dětský svět a stát se oporou i v časech, kdy vnější okolnosti nejsou pohádkové.
Co o nové inscenaci říká její režisérka a autorka scénáře Katarína Aulitisová: Inscenace vychází z fragmentů ze života Ivana Martina Jirouse a Juliany Jirousové. Je to intimní dialog mezi manžely v době, kdy byl Martin z politických důvodů vězněný. Z jejich vzájemných dopisů lze cítit hluboký respekt, úctu a také lásku.
Běžná korespondence – o drobnostech ze života rodiny – se tak stala inspirací pro básně a pohádky, které Martin posílal v dopisech dcerám z vězení. Dopisy v té době byly často jediným spojením otce s dětmi. Na pozadí hravých a poetických pohádek se odehrává rodinné drama: boj o normálnost v nenormálních podmínkách. Metafora, humor, absurdno a poezie, ale umožňují přežít těžkou realitu tak, aby se s ní děti nemusely potýkat přímo.
„Píšu ti, píšu…” jsou příběhy o lásce, rodině, důvěře, úctě, nevinnosti a kráse – o tom, čeho je dnes na světě tak žalostně málo. Jsou to příběhy o lidskosti v nelidské době. Ale také o tom, že i když se život zvenku zužuje, uvnitř se může díky představivosti, fantazii a vnitřní svobodě rozšiřovat donekonečna. Protože to, co nosíme v sobě, nám nikdo nesebere.
Realizátoři inscenace
Katarína Aulitisová, režisérka a autorka scénáře
Katarína je absolventkou pražské DAMU. Spolu s manželem Ľubomírem Piktorem založila krátce po Sametové revoluci Divadlo PIKI, které za více než tři desetiletí vystoupilo na desítkách festivalů doma i v zahraničí a získalo několik ocenění. Většina jejich tvorby byla dramaturgicky mimořádně odvážná a objevná. Deset let spolupracovala se Slovenskou televizí. Jako autorka či režisérka působila ve Slovinsku, Belgii, České republice, Maďarsku, Francii a Polsku. Dvacet let byla členkou Pantomime Theater Milana Sládka v Kolíně nad Rýnem. Od roku 2012 působí jako pedagožka na Katedře loutkářské tvorby DF VŠMU a od roku 2017 je uměleckou šéfkou Bratislavského loutkového divadla.
Markéta Plachá, scénografka
Scénografka, architekta, výtvarnice a režisérka animovaných filmů. Vystudovala architekruru na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě a Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně. Spolupracovala se slovenskou televizí RTVS, je lektorkou scénografie na VŠMU. Tvořila pro řadu nezávislých, loutkových i profesionálních divadel včetně Slovenského národního divadla. Za svoji práci byla také dvakrát nominována na ocenění DOSKY.
Lucia Chuťková, hudební zpracování
Hudební skladatelka. Vystudovala hudební kompozici na VŠMU. Věnuje se divadelní a filmové hudební tvorbě. Z mnoha divadelních inscenací můžeme zmínit např. Ruské deníky od Ali Rachmanové. Či oceňovaný film Cenzorka Petra Kerekese. Její dílo „Pulse” zaznělo během Světových dní nové hudby International Society of Contemporary Music 2021 v Číně.
