Historické české loutky a divadla ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových 1900-1950. České loutky jsou fenoménem! Více než sto let jsou vnímány jako národní kulturní poklad a v prosinci 2016 bylo loutkářství na Slovensku a v Česku zapsáno do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu. Tato tradice vznikla už během devatenáctého století u kočovných marionetářů, kteří putovali od vsi ke vsi ve vozech a hrávali s loutkami v rozkládací scéně s malovanými kulisami. Od konce 19. století vznikala školní, ochotnická a spolková loutková divadla často s pravidelným provozem, o něco později došlo k mohutnému rozmachu rodinného loutkového divadla. Loutky začaly hrát především pro děti a mládež…
Když v roce 1928 skončila statistická akce, v níž se mělo zjistit, kolik loutkových scén na území tehdejšího Československa hraje v pravidelném provozu, výsledek byl v celosvětovém kontextu zcela unikátní – šlo o téměř 3000 souborů.
Výstava Loutkárna v Alšovce představuje zlatý věk rodinných, školních a spolkových loutkových scén v letech 1900–1950. Školy, osvětové či tělovýchovné spolky (Česká obec sokolská, Ústřední matice školská, Orel, Dělnická tělovýchovná jednota) zakládaly veřejné loutkové scény. Většina těchto neprofesionálních loutkových scén hrála hlavně pro dětské diváky. Obrat v pohledu na dítě, na jeho schopnost citlivě vnímat svět a potřeba jeho harmonického rozvoje, jsou pro toto období příznačné.
Zatímco ještě kolem přelomu století vznikala původní loutková divadla přímo v rukou umělců, už od roku 1912, kdy byly vytvořeny podle návrhů Mikoláše Alše první sériové české modelované loutky, začala ohromná produkce divadel a loutek v ustálených velikostech 18-25-35-55 cm několika loutkářskými firmami. Nejznámějšími producenty průmyslových loutek byli Antonín Münzberg, Modrý & Žanda, firma Jana a Elišky Králových s ochrannou značkou JEKA či pražské nakladatelství A. Storch syn.
Podobně jako loutky ve dvacátých letech produkovaly loutkářské firmy i nová tištěná divadla s dekoracemi více formátů pro loutky různých velikostí. Autorem předlohy takového uceleného souboru jednotného výtvarného rázu býval často profesionální výtvarník. S firmou Antonína Münzberga například trvale spolupracoval šéf výpravy pražského Národního divadla, akademický malíř Karel Štapfer, akademický malíř Vít Skála tvořil dekorace pro firmy Modrý & Žanda a A. Storch syn, ilustrátor Artuš Scheiner pro nakladatelství J. R. Vilímka. K dětem a mládeži se tak dostávala loutkářská díla mimořádné výtvarné kvality, která společně s hodnotným repertoárem a tvořivou animací byla skutečným kulturním a vzdělávacím zážitkem. Doslova naplněním kréda Jana Amose Komenského – škola hrou.
Všechny loutky a divadla na výstavě jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Dnes známí sběratelé a badatelé v oblasti historie české loutky začali se sbíráním v polovině osmdesátých let. Kurátorsky se podíleli na řadě výstav historických loutek u nás i v zahraničí (Evropa, USA, Čína). Publikují odborné studie v časopisech a knihách. Za své publikace Loutka a moderna, Umění loutky a Loutka mezi divadlem a filmem obdrželi prestižní ceny. Sbírka historických loutek a dekorací tradičního, rodinného a spolkového loutkového divadla, kterou vytvořili a dlouhodobě vystavují, náleží k nejkomplexnějším kolekcím v České republice.
Více na: https://www.muzeumznojmo.cz/Vystavy-Loutk%C3%A1rna–v-Al%C5%A1ovce_432
LOUTKÁRNA V ALŠOVCE z unikátní sbírky Marie a Pavla Jiráskových
