České loutky ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových 1850 – 1950 budou k vidění od 3.9.2025 do 31.1.2026 v Galerie Knížecí dům v Moravském Krumlově. České loutky jsou fenoménem! Více než sto let jsou vnímány jako národní kulturní poklad a v prosinci 2016 bylo loutkářství na Slovensku a v Česku zapsáno do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu. Tato tradice vznikla už během devatenáctého století díky kočovným marionetářům, kteří putovali od vsi ke vsi ve vozech a hrávali s loutkami v rozkládací scéně s malovanými kulisami.
Výstava Dřevění herci kočovných marionetářů představuje unikátní loutky a kulisy kočovných českých marionetářů zejména z 19. století. Především řezané dřevěné marionety věhlasných řezbářů mirotických, novopackých, příbramských, kutnohorských a pražských. Jde o loutky, s nimiž hrály české loutkářské rody Kopeckých, Flachsů, Nováků, Laštovků, Janečků, Lagronů a mnohých dalších. Tyto loutkářské rodiny provozovaly jednak dramatické divadlo s hrami Johanes Doktor Faust, Don Šajn, Jenovéfa a další. Kromě toho ale také varietní divadlo, které budilo u diváků pocity ohromení a úžasu, s výstupy trikových loutek, metamorfóz, akrobatických, mechanických či létajících automatů.
České loutkářství od konce 18. a počátku 19. století bylo živností, v jednotlivých rodinách či rodech předávanou závaznou tradicí. Rodiny loutkářů slavných dynastií, jako byli třeba Kopečtí, Dubští nebo Maiznerové, putovali s koníkem a vozem „vostavákem“ po vesnicích, neboť do velkých měst měli zakázaný přístup. Napodobovali evropský inscenační styl, převzali mezinárodní repertoár, ale co bylo významné – hráli ho česky. Jejich orientace na venkovské publikum mluvící česky a úplná izolace od městského divadelního vývoje je na straně jedné vyčlenila z tehdejšího oficiálního – mnohdy ještě německého – divadelního vývoje, na straně druhé znamenala vznik prvního opravdového českého profesionálního divadelního projevu.
Nejrozšířenějším typem loutky byla marioneta vyřezávaná z lipového dřeva, vedená drátem a nitkami, kterou si loutkáři nechávali řezat profesionálními řezbáři. Každý z řezbářů vtiskl svým loutkám osobitý charakter, sahající od jednodušší řezby až po virtuózní uměleckou stylizaci umělců pracujících převážně pro kostely. V souvislosti s archaickou řezbářskou stylizací je občas zmiňován pojem tzv. lidového baroka, které v podobě sakrálních řezeb i kamenných plastik tvarosloví marionet jistě dlouhodobě silně ovlivňovalo. Jejich velikost byla zpravidla 60–80 cm a byly často bohatě kostýmovány, včetně spodního prádla, protože byly chápány jako miniatura velkého herce.
V typologickém rozvrstvení dramatických figur se ke konci 19. století ustálila praxe kočovných marionetářů na následujících skupinách postav: Pimprle (Kašpar) s Kalupinkou, čertovská skupina, mužské postavy vznešené, mezi něž patřili rytíři, figury určené pro role králů a šlechty, charakteristické svými vousy, vznešené figury ženské, příznačné ušlechtilými a vznešenými hladkými tvářemi a účesy z doby empíru, biedermeieru, výjimečně romantismu. Následovaly typy venkovské, kdy ženy i muži byli řezáni s daleko větší expresí nežli typy vznešené. Mezi nimi se ustálil sedlák Škrhola, představují archetyp prostoduchého vesničana, statného chalupníka s pokřivenou tváří, typ zlomyslné zamračené Báby a koneckonců také skupina loupežníků s uhrančivýma očima.
Mezi varietní loutky, používané při dohrách patřily mechanismy schopné transformovat svou podobu ve zcela něco jiného – tzv. proměny čili metamorfózy, mezi nimiž vynikal Dupák. Dále loutky artistické či cirkusové – artisté, ekvilibristé, šansoniéři, baviči, iluzionisté a žongléři. A konečně taneční loutky jako Taneček a také hudebníci.
Všechny loutky a divadla na výstavě jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Dnes známí sběratelé a badatelé v oblasti historie české loutky začali se sbíráním v polovině osmdesátých let. Kurátorsky se podíleli na řadě výstav historických loutek u nás i v zahraničí (Evropa, USA, Čína). Publikují odborné studie v časopisech a knihách. Za své publikace Loutka a moderna, Umění loutky a Loutka mezi divadlem a filmem obdrželi prestižní ceny. Sbírka historických loutek a dekorací tradičního, rodinného a spolkového loutkového divadla, kterou vytvořili a dlouhodobě vystavují, náleží k nejkomplexnějším kolekcím v České republice.
www.jiraskovi.cz
https://www.facebook.com/sbirka.loutek
Výstava Dřevění herci kočovných marionetářů Moravský Krumlov
