Mezinárodní festival Mateřinka zahájilo v úterý představení inscenace Komodo, loutkový příběh o dětské touze spatřit draka od kladenského Divadla Lampion, které jsme mohli vidět v sále Naivního divadla. Dalšími na programu byli zahraniční hosté z Německa s objektovou klauniádou Velká bedna & malý orchestr. Následovalo oficiální zahájení festivalu, o které se postarala umělecká šéfka Naivního divadla Michaela Homolová a dramaturg Vít Peřina. Společně odstartovali festivalový trailer a s vtipným akcentem v podobě simultánního překladu do angličtiny přivítali diváky, hosty a sponzory. Plynule navázal kmenový “Naivní” soubor s divadelním koncertem o plynutí času Teď!. Celý první den jsem sledoval ve všech zmíněných inscenacích silnou a i výraznou hudební či zvukovou složku a jakým způsobem s ní autoři nakládají v rámci daných témat.
V představení Komodo se pro vytvoření zvukové kulisy používá živá hudba na xylofon a styl a kompozice hudby pomáhají podpořit dětské téma a jsou příjemným podkresem k mluvenému slovu. Přitom jde o minimalistické hudební motivy, které jsou ale vkusně chytlavé a rytmizované. V některých částech přecházejí herci od nástrojů k vlastnímu hlasu a zpívají stylem voicebandu.
Velká bedna & malý orchestr je nonverbální inscenace, která nechává promlouvat technické aparáty. Robotizované příslušenství je nainstalované po jevišti a vede dialog s hereckou dvojicí. Zvuky jsou syntetické, rytmické a velice nezvyklé. Způsob, jakým se v tomto případě tematizuje zvuková složka je pro mě i teď otázkou. Zvuk byl ale výrazným pojítkem obrazů a vždy mě zpátky aktivizoval ke sledování – jakoby mě probral. Zároveň však vytvářel i napětí mezi herci a aparaturou, což budilo dojem další významové roviny. Ta se ke mně bohužel ale nedostala.
Nejvíce hudby jsme si užili v představení Teď!, které je spíše koncert – tedy hudba už od základu. Blok písniček, občas prokládaný básněmi, je tematizovaný časem a plynutím času, přičemž toto téma se objevuje primárně v textové podobě. Všechny písničky jsou ale zahrány ve stejném stylu, se stejným drivem a energicky přepálené. Téma času a jeho plynutí tak pro mě vlastně hlasitá a monotónní hudba převálcovala.
