Festival Přelet nad loutkářským hnízdem právě odstartoval a jednou z prvních inscenací byla novinka od nezávislého kolektivu TMEL: Mouchy, která citlivě mluví o všedních i nevšedních problémech. Na poměrně jednoduchém dějovém schématu a kratší časové ploše sledujeme příběh chlapce, na kterého po hádce s holčičkou, sousedkou odnaproti, skočí problém – černý chlupatý tvoreček s červenýma očima, který roste nebo se zmenšuje podle toho, jak se mu hlavní hrdina věnuje.
Chlapec se tedy vydává na cestu, aby se od něj osvobodil.
Postupně se setkává s několika obyvateli města, kteří mají každý svůj vlastní problém. Inscenace je v tomto ohledu příjemně a nenásilně edukativní. Například pružinový pán, který se raději před svým problémem schovává, chlapci nabídne kouzelnou destičku, do které když se bude koukat, jeho problém postupně zmizí. Což se samozřejmě ukáže, jako nefunkční. Nemám ale pocit, že by tvůrci potřebovali moralizovat a provolávat jasné pravdy o tom, že telefony jsou špatné a všechny nás jednoho dne pohltí. Ačkoliv je jasné, že doomscrolling není úplně nejzdravější metoda, jak se vyrovnávat s věcmi, co nás v životě trápí, inscenace vše podává s empatii a jemným až příjemným humorem. Nabízí tak prostor pro ztotožnění.
Humor z velké části stojí na promyšlených loutkách, které, ač na první pohled vypadají poměrně minimalisticky, v sobě schovávají spoustu překvapení. Příkladem budiž loutka dalšího obyvatele městečka, obrovského pána, který se bezmocně valí městem. Jeho problém spočívá v tom, že když je ve stresu, tak se přejídá. Po odkrytí jedné vrstvy jeho torza najdeme bludiště, kde je pánův problém schovaný. Chlapec pak v minihře, která je očividně inspirována videoherními mechanikami, musí problém navigovat, aby ho dostal pryč z pánova těla. Občas je lepší, když na všechno nejsme sami. Další ponaučení je na světě.
Bohužel ani to hrdinovi nepomůže a jeho osobní problém ho začne přerůstat. Malý kluk je z toho frustrovaný, a tak ho od sebe odežene. V tuto chvíli nastupuje na scénu Rupert Kotrmelec, postava která se objevuje od samého začátku v různých intermezzech. Rupert je reportér a problémolog. Vysvětluje nám, že problémy, které od sebe lidé odeženou, se spojují, až nakonec tvoří problémy tak velké, jako celý náš svět a my už jim sami nestačíme. Po tomto zjištěním si chlapec teprve uvědomí, že pokud svůj problém nevyřeší, nikdy se ho nezbaví. Běží proto za holčičkou a omluví se jí za hádku, kterou způsobil. Udobří se tak s ní i se svým problémem. Ten se zmenší a nakonec odletí a chlapec se s ním loučí se slovy: „tak zase někdy!”
Celá inscenace trvá asi půl hodiny, jde tedy o kratší formát, ve kterém není čas nic zbytečně „rozkecávat”. I přesto ale fikční svět městečka, obydleného spoustou roztodivných tvorů, působí pevně, semknutě a neustále něčím překvapuje. Inscenace je jemným humorem, promyšlenou výtvarnou stylizací evokující dětskou stavebnici a hřejivým retro sound designem neuvěřitelně přívětivá a vytváří bezpečný prostor pro diváctvo všech generací.
