Zájezdovou sezónu Divadla Líšeň jsme v květnu 2026 zahájili velkolepě – několikatisícikilometrovou jízdou nejprve do maďarského Szombathely a pak rovnou do Říma. V rámci projektu Odvaha vědět, zaměřeného na aktuální společenská a politická témata, jsme realizovali šest akcí – tři naše představení a tři besedy v režii zahraničních partnerů, v tomto případě maďarského loutkového divadla Mesebolt Bábszínház a italské organizace pracující v oblasti sociální integrace Programma integra.
Maďarsko jsme v poslední době navštívili opakovaně a naše apelativní inscenace zde vždy silně rezonovaly. Bohužel i proto, že tento žánr tam má jen malou konkurenci v důsledku dlouhodobého potlačování nezávislé kultury. Nyní jsme se však těšili do nového Maďarska, osvobozeného od šestnáctileté Orbánovy vlády. Toto období představovalo pro demokracii a občanskou společnost hlubokou destrukci. Právě o tom jsme několikrát otevřeně diskutovali i v besedách po představeních. Tentokrát jsme přivezli inscenaci Kriplštreka a odehráli ji příznačně v Lazarově sále (Sál Ervina Lázára). Po představení besedovaly Tímea Dénes, vedoucí Sociálního a dětského centra Pálos Károly a Melinda Bede, doktorandka psychologie na ELTE. Během debaty tematicky zaměřené na sociální oblast, jsme se přesvědčili o tom, že náš záměr je plně funkční, příběhy a situace inscenace byly často zmiňovány oběma odbornicemi a inspirovaly širší debatu o oblasti, která je v zoufalém stavu a dosud byla politiky ignorována. Mluvili jsme o problémech, které jsou stále naléhavější nejen v Maďarsku – stárnutí populace, chybějící podpora pro nemohoucí i jejich rodiny, které se péčí o své blízké dostávají do chudoby, umírání a smrt – témata, o kterých se ve společnosti mlčí.
Za překlad besedy děkujeme Miladě Boráros, která nás i se svou rodinou neúnavně podporuje při všech našich návštěvách Maďarska.
Pak jsme vyrazili do Říma a dvoudenní jízdu jsme vyplnili road office a poradami nad novým účetním programem. V Římě jsme hráli vůbec poprvé. Spolupráce s Programma Integra (reprezentovanou především skvělými organizátorkami Amalií Romano a Laurou Biancon) přinesla nejen úspěšné uvedení našich dvou inscenací. Italští partneři projektu Odvaha vědět dokázali propojit témata našich her s besedami s pozoruhodnými lidmi, jak z lidskoprávní, tak divadelní oblasti. Obě perspektivy se sešly v osobě Cecilie Carponi, která debatovala po uvedení Kriplštreky. Tato pedagožka na Univerzitě Sapienza a badatelka v oblasti dějin divadla je současně aktivistka a dobrovolnice pracující v unikátním prostoru Spin Time Labs. Zde, v sedmipatrové bývalé administrativní budově dnes bydlí asi čtyři stovky lidí různých národností a probíhají kulturní, sociální a vzdělávací aktivity i kulturní a komunitní akce. V divadelním sále umístěném v suterénu tohoto obřího squatu, jsme zahráli Kriplštreku a pak mluvili o podpoře chudých, uprchlíků a lidí bez domova uprostřed Říma.
Po Hygieně krve uvedené další den v Teatro Furio Camillo besedovala s diváky za Giovanna Cavallo – právnička z Asociace pro právní studia v oblasti migrace. Téma dehumanizace, které inscenace přináší, otevřelo debatu o uprchlictví, jež v Itálii rezonuje mnohem výrazněji než u nás. Mluvili jsme také o tom, jak může zájem veřejnosti a soustavné úsilí aktivistů zasahovat do lidských osudů a umožňovat to, co by jinak možné nebylo – třeba dostat studenty z Gazy do školy v Itálii.
Jsme rádi, že díky podpoře EU i našeho Ministerstva kultury, můžeme překonávat tisícikilometrové vzdálenosti. Naše hry neztrácejí na obsahu ani na západ od nás. Naopak, italské publikum ocenilo metaforický jazyk inscenací i témata, která hry sugestivně otevřely.
Pak už jen poslední přípitek před cestou domů: Sláva Ukrajině, Free Palestine!
Pavla Dombrovská, Kateřina Slámová Bartošová
