Středu jsem začala na své poměry velmi brzo, a to již představením od devíti hodin. Ve Studia Divadla Drak Sara Olmo a Pierre Viatour z belgické Compagnie Tea Tree roztančili pohybovou kreaci Semínko o růstu jedné rostliny. Dívka s chlapcem zasadí semínko jablka a rozehrávají různé situace o vlastní netrpělivosti a dlouhém čekání. Válejí se v hlíně, předvádějí novocirkusové akrobatické prvky, vše plyne s lehkostí, ale je to spíše variace na téma, než inscenace s ujasněnou dramaturgií nebo přímým sdělením. Velkým a zbytečným mínusem je přílišná upovídanost. Žádná z promluv neobsahuje podstatnou informaci, bez níž by kus nebyl srozumitelný. Tvůrci mluví v nejrůznějších řečech, pár slov zazní i v češtině, ale je to spíše popis viděného, než jakkoliv důležité doplnění. Dětský divák tak může mít většinu času pocit, že mu něco uniká, protože se neustále něco říká, ale španělsky, francouzsky, anglicky… Inscenace by se přitom obešla zcela beze slov, případně by postavy úplně klidně mohly mluvit jakousi generickou hatmatilkou, když už by spolu kromě pohybu musely komunikovat i verbálně. Semínko tedy zůstává kdesi na půli cesty mezi vizuální pohybovou show, kterou kazí přílišná doslovnost, a uceleným příběhem, kterému chybí jasné dotažení nebo artikulovaná zpráva.
Ani další inscenace nebyla příliš přesvědčivá. NIE Theatre se v The Girl With the Ugly Face zaměřili na mladší diváckou skupinu, hlavní hrdinkou je holčička z prvního stupně základní školy, která má občas problém zvládat své záchvaty agrese, což jí činí značné potíže v komunikaci s vrstevníky, a často je tak vyloučená z kolektivu, když se jí ostatní smějí za její vzteky rudý obličej. Inscenace není nijak vizuálně nápaditá, celkově jde spíše o rozehraný storytelling jen s několika situacemi nebo dialogy než o plnohodnotnou inscenaci. NIE opět vsadili na sympatickou herečku, s níž se diváci jednoduše ztotožní. Kamenem úrazu je zde divácká adresa. V úvodu zazní, že kus je vhodný pro všechny věkové kategorie 6+, že každá si najde “to svoje”. Jenže právě středoškoláci, kteří na inscenaci ve středu dopoledne dorazili, si tam toho asi naleznou nejméně. Je třeba přiznat, že vzhledem k tématu inscenace mě až překvapilo, jak náctiletí kus přijali, ačkoliv k nim přímo nepromlouval. Přikládám to jednak dobrým způsobům konkrétních diváků, kteří neměli potřebu se vůči dětskému divadlu vymezovat, a jednak právě bezprostřednosti a sympatičnosti obou vystupujících herců, kteří dokázali překonat nejen jazykovou bariéru se svým obecenstvem. Mladší diváci by ale naopak měli problém usledovat titulky a bez porozumění angličtiny by se v inscenaci, která je v tak velké míře založená na slově, jen těžko orientovali. Ani zde se tvůrci nevyhnuli oné schematické didaktičnosti, kterou jsem vytýkala již What the f**k is going on, zde se bohužel nepodařilo ji vyvážit poutavějším scénickým řešením. Věřím však, že v domácích podmínkách, kde může být komunikace s dětmi přímější a neomezená jazykově, může být kus stravitelnější.
Chuť mi spravila Červená Karkulka Rex v podání Radka Berana a Reného Krupanského z Divadla b. Po všech objektových divadlech a inscenacích pracujících s běžnými předměty nebo různě podomácku vyrobenými loutkami mi vyloženě zaplesalo srdce nad pečlivou výpravou marionetového divadélka, kde na jevišti vidíme do detailu vyvedenou domácnost u Červené Karkulky a jejích rodičů. V kredenci jsou vyrovnané hrnečky, každá knížka v knihovně má vlastní přebal. Ne že bych objektovému divadlu, nebo divadelní nadsázce neholdovala, naopak. Ale podobná pečlivost je skutečně dechberoucí, vypovídá o času a péči, která byla kusu věnována a přímo vybízí k rozehrání. Přesná práce s marionetou je u obou loutkoherců samozřejmostí, a tak mé srdce směle plesá dál. Známá pohádka ale přes tradiční loutkové provedení není pojata nijak konvenčně. Velká pozornost je v úvodu věnována pečení bábovky z toho, co dům dal, protože rodinka na babiččiny narozeniny zapomněla a v neděli jsou obchody zavřené. Dál už zdánlivě příběh s nebezpečným vlkem pokračuje, jak ho známe. Ještě do něj krátce vstoupí Ježibaba, když Vlk pošle Karkulku místo k Babičce k chaloupce z perníku. Ale co dělá ten Rex v názvu, že? Kromě Ježibaby sem zabloudil i tyranosaurus, který kromě Babičky, Karkulky i Vlka sežral i Myslivce, ale hlavně i onu splácanou bábovku, která nakonec vyvolá takový břichabol, že Rex všechny ve zdraví vyvrhne. Neotřelá interpretace známé pohádky se skutečně krásnou výpravou, (kterou má částečně na svědomí Robert Smolík), je pro mne překvapením dne a velkým pohlazením na duši.
REGIONY Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové
24. 6. – 1. 7. 2022
Foto: https://www.festivalregiony.cz/