Na představení Návštěva jsem do Ateliéru ND dorazil krátce po jeho začátku. Scénu zde tvořil malý stolek, kolem nějž byly usazeny tři postavy. Tiše očekávaly příchod hostitelky, která mezitím v zadním plánu cosi vařila. Po krátké úvodní etudě, během níž ke stolu doputoval i čtvrtý host, se kolem scény rozestavěly židle. Diváci tak mohli společně usednout a spolu s loutkami napjatě vyčkávat hostitelku, která po příchodu své hosty obdařila horkým nápojem.
Před mým příchodem tvůrci rozdali mezi diváky malé bločky na kreslení s přiloženým dokumentem, v němž byla vyobrazena široká paleta barev s návody jak je prostřednictvím přírodních surovin připravit. Styl, jakým byly loutky voděny, připomínal spíše rozpohybovanou instalaci než animaci. Akce probíhala v pomalém a klidném tempu, díky kterému mohly vyniknout jemné nuance činností jakými bylo třeba pití čaje, jeho příprava a ke konci i malování na bílé plátno, při kterém byly uvařené nápoje využity jako barvy. Nenucená spolupřítomnost loutek a diváků, na které celá inscenace stála, byla pro mě zároveň i hlavním plusem. Tvůrci inscenace byli Robert Smolík (autor loutek) a Veronika Vlková (herečka a autorka obrazů vyvěšených po zdech ateliéru). Projekt zaštítila Brněnská dramaturgicko-produkční platforma Terén.
V průběhu odpoledne bylo také možné zajít do studia ND na odpolední inscenaci belgického souboru Theater de Spiegel s názvem Usmrkaný nos. Jednalo se o komediálně laděnou operu o čtyřech smyslových orgánech (oči, uši, nos a ústa), které se společně snaží umožnit soplu dostat se ven z nosu. Tvůrci zde hojně využívali televizních a mobilních obrazovek pomocí nichž lidskou tvář na tyto orgány rozložily. Představení bylo doprovázeno živou hudbou na elektrickou kytaru a violoncello. Jakožto inspirace souboru posloužila satirická povídka Nikolaje V. Gogola Nos.
Čtvrteční divadelní program zakončila půlhodinová nonverbální performance Kočka Pták Ryba dánské mezinárodní divadelní skupiny Teatret Om. Odehrála se ve stanu v jedné z učeben Základní umělecké školy. Šlo o krátké vystoupení dvou performerek tvořících variace na zvolený materiál, kterým byly modely kvádrů, kostek, jehlanů a především koulí. Ty byly v první půli představení také hlavními protagonisty vyprávění. Město, domy a přístav byly jen jedny z mnoha obrazů, které zde pod rukama vystupujících vznikly. Samozřejmě došlo i na slibovanou kočku, ptáka a rybu. Co se týče využití stanu, napnuté šňůry okolo něj tvořily stíny připomínající linky hudební partitury, po kterých se kulička v půli příběhu přepravila do světa kostek. V tomto případě byly tvůrcům inspirací obrazy švýcarského malíře Paula Klee.
Foto: Roman Dobeš
