Malvína Balvínová

16 / 03 / 2022

Nedávno jsme v Loutkáři psali o natáčení celovečerního loutkového filmu Život k sežrání, který režíruje Kristina Dufková. Jiný „celovečerák“ se točí na Barrandově. V budově Krátkého filmu, v prostorech, kde se poměrně nedávno animoval snímek Myši patří do nebe, se chýlí ke konci výrobní fáze snímku Tonda, Slávka a génius. Ateliérem nás provedl režisér Filip Pošivač.

Animovat se film začal před rokem a půl, nyní má štáb před sebou poslední dva měsíce. Na výrobě se během té doby protočilo asi třicet lidí. Animovalo se někdy i na sedmi „placech“ najednou.

Nyní je v ateliéru spíše poklidno a vládne tu přátelská atmosféra. Rozestavěno je několik scén, animátoři pracují povětšinou samostatně. Někteří animují s loutkami, zrovna je připravena k natáčení scéna, kde domovník s holčičkou Slávkou odhrabuje sníh. Příběh se totiž odehrává v zimě. Jiná loutková scéna, na které se začíná právě animovat, zobrazuje situaci na schodišti domu.

Někteří animátoři ale mají zrovna na starosti neloutkové animace. Jako třeba sněhové vločky nebo černé chomáčky, které se porůznu v záběrech objevují. „Chomáčky animuju rád, vždycky si u toho odpočinu od loutek. Baví mě na tom, že si s nimi můžu improvizovat, pohyby nejsou přesně dané,“ vysvětluje animátor Vojtěch Kiss.

Proč se animují i sněhové vločky (ze specializovaného polystyrenového materiálu)? V animovaných filmech se většinou dnes už takové záležitosti dodělávají digitálně. „Naší se snahou je  vytvářet maximum ručně a postaru,“ prozrazuje režisér. „Chceme se vyhnout digitální čistotě, film by měl mít naopak určitou patinu ruční práce. Proto jsme ani nepoužili 3D tiskárnu, kterou jsme tu měli po „Myších“ a některé scény nastavujeme radši zrcadly, než abychom v postprodukci dodělávali pozadí digitálně.“ Kameramanka Denisa Buranová zároveň používá různé filtry a skla, záměrně tak, aby byl obraz nečistý.

V dílnách sedí dnes Mariana Lujza Palugová a upravuje loutky na natáčení. „V jednu dobu bylo v dílnách plno, u každého stolu někdo seděl,“ říká Filip Pošivač, který je zároveň výtvarníkem filmu. „Měli jsme tu například šikovnou sochařku Evu Matoušovou, která odlévala zábradlí a podobné věci.“ Jiný výtvarník Aleš Havlíček zase vytvořil originální kosmické rakety z věcí, co našel na smetišti. „Vyrobili jsme i modely některých velkoměst. Třeba Paříž. Pracovalo se na tom dva měsíce, i když záběr, ve kterém se objeví, trvá jen dvě vteřiny,“ dozvídáme se.

Zaujala nás také loutka génia loci. Černá chlupatá obluda, připomínající obří housenku, připravená na natáčení jedné z finálních scén. Uvnitř je kostra z plastových oblouků, kterou vymyslel asistent režie Michal Kubíček. Loutky postav jsou zhruba 25 centimetrů vysoké a jejich lipsync (animace řeči) se řeší pomocí vyměnitelných úst. Pusinky loutek jsou magnetické a dají se tak snadno vyměnit. „Tento zlepšovák nám poradila Kristina Dufková. Animace se tak výrazně urychlí, nemusí se nic lepit,“ vysvětluje režisér.

Nyní zbývá štábu dotočit posledních 110 záběrů. Poté se rozběhne fáze postprodukce. V současné době také probíhá casting, zatím se vybírají herci, kteří namluví dospělé postavy. Ve hře jsou například Jana Plodková nebo Sabina Remundová.

K příběhu produkce zatím prozrazuje toto: Tonda nechce, ale od narození svítí. Protože se za to stydí, tráví veškerý čas ve svém bunkru. Do domu, kde bydlí, se před vánočními prázdninami přistěhuje Slávka, podivná dívka se silnými brýlemi, která umí baterkou oživit věci kolem sebe. Tonda před Slávkou utíká, ale snad je možné se v domě plném bizarních obyvatel nespolčit? Zvlášť když je třeba vypátrat, kdo to rozvodem temných spár vtahuje denní světlo a srká žárovky. Může za to „génius Loci“, kterého prý hlídá starý domovník?

Film by měl mít premiéru koncem roku 2023. Pokud vás reportáž zaujala, můžete se těšit na rozhovor s režisérem, který přiblíží další detaily z natáčení. Rozhovor vyjde v příštím Loutkáři.

Sdílejte tento příběh, vyberte svou platformu!