Slyšet hory je nonverbální audiovizuální miniatura pro jednoho až dva diváky simulující cestu do hor. Pojem miniatura nepoužívám pouze kvůli krátkometrážnímu formátu, ale i pro specifický minimalismus, na kterém je inscenace založená. Slyšet hory jsem měla možnost vidět a zažít v malém sálu Alfréda ve dvoře.
Než jsem vstoupila do úplně zamlženého prostoru, ve kterém bylo sotva vidět na krok, dostala jsem pokyn, že si mám uvnitř sednout na baťůžek. Už tento malý detail mě potěšil, protože tak moc připomíná rána v přírodě, kdy je všechno mokré od rosy, a jediné, na co si člověk může sednout, je vlastní baťoh. Na uši jsem dostala sluchátka a tak se započala moje pouť.
Zvuky lesa, kroků v trávě, větru, praskání větví, potoka. Cesta je dlouhá, klidná a málo proměnlivá. Autor projektu, scénograf Vavřinec Němec podnikl během podzimu 2020 několik cest na Šumavu. Nasbíral na nich spoustu zvukového materiálu, ze kterého zkomponoval třiceti minutovou skladbu. Zvukový zážitek ale není jediným, který mě přenesl doprostřed hor.
Již zmiňovaný temný zamlžený prostor se postupně prosvěcuje jemnými světelnými kužely, které ho různě modulují a dávají vyniknout jeho variabilitě. Všechny proměny jsou tak pozvolné a neinvazivní, až mě postupně dovedly k tomu zpomalit své vnímání a zastavit se. Kromě světla Vavřinec Němec pracuje i s diapozitivními fotografiemi Šumavy, které rovněž sám nafotil během cest. Promítá je přes oblaka mlhy a tak se jako by v dálce pomalu ostří – podobně, jako když člověk přichází k horizontu.
Důsledná pomalost inscenace připomíná tempo chůze, často zdlouhavé, občas protknuté nudou, ale zároveň okouzlující a meditační. I Slyšet hory je svým způsobem meditační prožitek, čehož je docíleno jak střídmostí prostředků, tak i tím, jak se s nimi nakládá. Přes to všechno je inscenace vlastně velmi imerzivní, protože mě dokázala přenést do jiného světa. V jeden moment se zvedl vítr, to když do kompozice silně promluvil větrák – intenzita, s jakou jsem se ocitla uprostřed hor, mě rozesmála.
K zajímavému zážitku dopomáhá i to, že Vavřinec Němec celou dobu seděl za mými zády, odkud ovládal světla. Jeho autentická přítomnost tak tedy pomáhala dojmu, že to, čeho se účastním, je vlastně cestovatelská přednáška – jen mnohem chytřejší, něžnější, opravdovější a beze slov.
Alfréd ve dvoře
Autor: Vavřinec Němec
Foto: Vavřinec Němec
Psáno z reprízy: 14. 6. 2022
