Na Malé scéně Mahenova divadla ožily v pátek 25. února rozpustilé příhody medvědáře Kuby Kubikuly, jeho medvěda Kubuly a podivného medvědího strašidla Barbuchy. Společně s režisérem Jiřím Jelínkem se diváci vrátili do časů ušatých čepic, kdy byl svět ještě mladý, a věřilo se na pohádky. Užili si lekce z dobrých mravů a pořádné koulovačky. Čarovalo se, bruslilo, snilo a chytaly se blechy.
Příběhy medvěda Kubuly a medvědáře Kuby Kubikuly dodnes uchvacují malé čtenáře i jejich rodiče. Čím je tento vančurovský text přitažlivý pro vás, a proč jste se ho rozhodl převést na jeviště?
Téma našeho představení je rodina – jako pospolité místo, kde je nám dobře, ať se děje, co se děje. A touží po ní svým způsobem všichni, tuláci stejně jako starostové města. A to, že si Vančurovu krásnou knížku čtou stejně rády děti, jako jejich rodiče a také rodiče rodičů, do toho hezky zapadá.
Většina vašich inscenací vzniká autorsky. Vladislav Vančura má velmi specifický jazyk, jak jste tentokrát k původní předloze přistupoval?
Rádi bychom, aby to byla neokázalá pocta panu Vančurovi, stejně hravá a zábavná jako je jeho knížka. Někdy ho citujeme doslova a jindy na něj s láskou myslíme. A když někdy náhodou zapomeneme, je tu dramaturgyně, co se ohání všemi výtisky, které u nás, kdy vyšly!
Dlouhodobě spolupracujete v týmu se scénografkou a loutkářkou Barborou Čechovou a s hudebníkem Zdeňkem Králem. Jaké výtvarné řešení jste tentokrát zvolili? A na jaká hudební čísla se můžeme těšit?
Scénografka Bára Čechová vybavila představení tak miloučkým medvědem, že po skončení zkoušky si ho i otrlí technici tajně půjčují domů. (smích) Tady jsme se snažili „po vančurovsku“ o laskavost a jemný smysl pro humor a myslím, že se to Báře velmi podařilo. Věřím, že i loutka Barbuchy je strašidelná tak akorát, a navzdory svému nechtěnému účelu apod., si děti získá. Zdeněk Král tuhle inscenaci „oblékl“ do tak podmanivých písní, že si třeba píseň Dům k nám na zkoušky chodí pravidelně zapět i tajemnice NdB. S živým hudebním doprovodem pracuji velmi rád. A u vančurovského příběhu je to další možnost, jak podpořit tu neopakovatelnou atmosféru tzv. „časů ušatých čepic“.
