Tradiční stínové divadlo má v jihovýchodní Asii tradici více než 1000 let a je známé po celém světě. Moderní stínové divadlo, které se hraje v Severní a Jižní Americe, Japonsku, Austrálii a Evropě, je zcela odlišné a podstatně mladší. Moderní stínové divadlo stálo doslova “ve stínu” po celá staletí až do 70. let 20. století. Pak přišel velký zlom. Stejně jako Fénix který povstal z popela, se stínové divadlo vyhouplo na světlo.
Jak se to stalo?
Původní impuls ke sjednocení překvapivě způsobil technický vynález. V roce 1959 totiž přinesli Elmar Fridrich a Emmet Wiley na trh v USA úspornou halogenovou žárovku. Následně, v 70. letech 20. století, začalo několik stínových divadel v Evropě současně, aniž by o sobě navzájem věděla, experimentovat s halogenovými žárovkami. Ty měly ohromnou výhodu, vyzařovaly světlo z malého bodu. Na rozdíl od klasických žárovek umožňovaly, aby předměty byly oddalovány od plátna, aniž by stín ztratil svou ostrost. Mohlo se tak začít hrát v menších prostorech. V závislosti na vzdálenosti mezi předmětem a obrazovkou se stíny zvětšovaly nebo zmenšovaly a byly ostré i v malém prostoru. To přineslo stínovému divadlu možnost rozvoje. Z dřívější dvourozměrné hry se siluetami, se stala trojrozměrná stínohra. Stín byl osvobozen od svých staletých okovů a získal dechberoucí dynamiku. Zrodila se samostatná evropská forma současného stínového divadla.
Tím vývoj neskončil. Začalo se experimentovat. Tradiční obdélníková obrazovka ustoupila pohyblivému lichoběžníku, trojúhelníkovým a kruhovým tvarům. Bylo upuštěno od oddělení herců a diváků plátnem a diváci tak mohli sledovat herce při práci. V produkcích stínového divadla se začala objevovat pantomima, tanec, hudba, herectví i film.
Stále však chybělo místo, kde by tyto inovace mohly být prezentovány širšímu publiku. Místo, na kterém by se mohli divadelníci z celého světa, kteří hrají stínové divadlo, setkat, seznámit se, diskutovat a navazovat přátelství.
Takové místo bylo nalezeno v roce 1988, kdy se konal 1. mezinárodní festival stínového divadla na světě, v německém městě Schwäbisch Gmünd. Uváděné inscenace zde zhlédli tisíce diváků z celého světa a byli nadšeni novými technickými a uměleckými možnostmi současného stínového divadla.
O rok později bylo ve spolupráci s UNIMA zřízeno kontaktní a výzkumné centrum. Současné stínové divadlo zde bylo zkoumáno a výsledky byly publikovány ve čtyřech knihách. Začala plodná výměna názorů mezi divadly, produkující stínové divadlo. Vedoucí tohoto výzkumného centra opakovaně dostával loutky ze stínových divadel jako poděkování za jeho dobrovolnou práci. A tak následně vznikla myšlenka vybudovat muzeum, které by však nemělo být jedním z obvyklých muzeí, v nichž stojí jedna vitrína vedle druhé, ale interaktivním muzeum. Takzvané „dotykové“ muzeum, kde by se návštěvníci mohli setkat s fenoménem světla a stínu a mohli by experimentovat, bádat, žasnout, vyvodit si vlastní závěry.
Díky aktivní podpoře starosty Schwäbisch Gmündu, který se velmi aktivně zajímá o kulturu, se přání splnilo a v říjnu 2021 bylo otevřeno unikátní muzeum pro současné stínové divadlo, do kterého jste srdečně zváni.
Svoji návštěvu můžete spojit s účastní na dvanáctém Mezinárodním festivalu stínového divadla, který se uskuteční 7. až 13. října 2022.
Kontakt: kulturbuero@schwaebisch-gmuend.de
Soubory produkující stínové divadlo se mohou hlásit do programu festivalu u Sybille Hirzel na adrese schattentheater@schwaebisch-gmuend.de
Více informací o současném stínovém divadle najdete na adrese www.schattentheater.de
Rainer Reusch
