Ve čtvrtek 16. 2. 2023 oslavil herec, skladatel, hudebník, režisér a dlouholetý člen Divadla Drak Jiří Vyšohlíd krásných 80 let, z nichž většinu prožil na prknech loutkového divadla Drak v Hradci Králové. Toto významné výročí oslavil nejen v kruhu rodinném, ale také s okruhem divadelních přátel po premiéře inscenace Tajemná zahrada, kterou režíroval pro Divadlo U staré herečky.
Jiří Vyšohlíd si v mládí za volnočasovou aktivitu místo neoblíbených hodin klavíru zvolil účast v dětském loutkovém souboru, který tehdy v Praze vedla významná pedagožka dramatické výchovy Hana Budínská.
Loutky ho natolik oslovily, že se jal studovat loutkoherectví na Katedře Loutkářství DAMU v Praze (1960–1964). Po absolvování mu bylo díky systému tzv. umístěnek přiděleno angažmá ve Středočeském loutkovém divadle v Kladně.
Před nástupem do kladenského divadla musel ale splnit základní vojenskou službu, během které působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, jelikož již na gymnáziu se spolužáky založil kapelu, ve které hrál na klarinet. Inspirovala ho hudba Jaroslava Ježka, dixieland. V Armádním uměleckém souboru tak mohl dál rozvíjet své hudební cítění a rozhled a seznámit se s mnoha výbornými profesionálními hudebníky.
V roce 1967 nastoupil na pozvání svého bývalého spolužáka Miroslava Vildmana do divadla DRAK. Hned při své druhé inscenaci v tomto divadle byl pověřen složením hudby k chystanému swingovému muzikálu Žabák hrdina (a: G. Nová, r: M. Vildman, 1968). Starost o hudební složku inscenací už mu pak zůstala. Spolupracoval i s hradeckým Klicperovým divadlem, např. na inscenaci Mistr Petr Pleticha (a: anonym, r: J. Hyhlík, 1971).
Když do divadla DRAK přišel roku 1971 Josef Krofta, automaticky s Vyšohlídem počítal jako s hudebním skladatelem. Uplatnil ho už v první inscenaci Princezna s ozvěnou (a: V. Pospíšilová, 1971). Vyšohlíd jednu základní melodii upravil do několika nálad, stala se tedy jakýmsi leitmotivem celé inscenace obsahující v sobě jednotlivá podtémata. Hudba v inscenaci zněla naživo za použití zobcových fléten, kytary, tamburín a bicích.
V DRAKU se za Kroftova působení osvědčil kolektivní způsob práce na počáteční výchozí koncepci. Vyšohlídova hudba se tak během jeho sedmatřicetileté spolupráce s Kroftou stala nedílnou součástí inscenace jako režie, dramaturgie nebo scénografie. Nešlo o zvukovou ilustraci děje či jeho nálad, ale o integrovanou složku mající rovný díl na celkovém vyznění díla. Hudba byla často i viditelnou částí inscenace. Herci hráli během představení na hudební nástroje, zpívali, vyluzovali i jiné doprovodné zvuky a využívali i zvukové možnosti loutek nebo částí výpravy. Byla-li hudba předem nahraná, dbal na co nejčistší vyznění. Hradečtí hudebníci nebyli schopni jeho hudebnímu sluchu nikdy plně vyhovět, takže velmi uvítal příchod syntetizérů. Sám si na vlastní náklady vytvořil studiový syntetizér, na kterém dováděl své nahrávky k dokonalosti. Poprvé tento postup využil u loutkového baletu Šípková Růženka (a: P. I. Čajkovskij, r: J. Krofta, 1977). Zpracoval Čajkovského předlohu pomocí několika jednoduchých nástrojů. Hudba se tak stala jediným slyšitelným sdělovacím prostředkem, poněvadž herci s loutkami hráli němou pantomimu…
Za rok 2015 obdržel Jiří Vyšohlíd Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v kategorii loutkové divadlo a v témže roce obdržel i ocenění Primus inter pares pro osobnosti, jež se dlouhodobou prací zasloužily o věhlas Hradce Králové.
Celý životopis najdete v projektu www.loutkari.cz
Perfekcionista, který nemá čas. Loutkář a muzikant Vyšohlíd slaví 80 let
Rozhovor s Jiřím Vyšohlídem z roku 2016.
Dva muzikální pánové s naprosto identickým jménem – Jiří Vyšohlíd. Jinak “Taťa” a “Vichy”!
